ANTIKRIST XVI.

ANTIKRIST.43 - 44.

43.
Jestliže přeložíme těžiště života nikoli do života, ale do "onoho světa" - do Ničeho, vzali jsme životu těžiště
úplně. Veliká lež osobni nesmrtelnosti ničí všechnu rozumnost, všechnu přirozenost pudu, - všechno, co je v
instinktech blahodárného, co v nich podporuje život, zaručuje budoucnost, budí nyní nedůvěru. Žít tak, že už
nemá smysl žít, to se teď stává "smyslem" života... K čemu solidarita, k čemu ještě vděčnost za původ a předky,
k čemu spolupracovat, důvěřovat, podporovat nějaké obecné blaho a mít je na zřeteli?... To je vesměs
"pokušení", vesměs svádění z "pravé cesty". - "Jedno je třeba"... Aby byl každý jako "nesmrtelná duše" s
každým stejného řádu, aby se v souhrnu všech bytostí směla domáhat "spása" každého jednotlivce věčné důležitosti, aby si směli ti malí tichošlápkové a třičtvrtěblázni domýšlet, že jim k vůli se stále prolamují přírodní
zákony, - takové vystupňování sobectví všeho druhu do nekonečna, do nestoudnosti nelze ani s dostatečným
opovržením pranýřovat. A přece děkuje křesťanství tomuto žalostnému lichocení osobní ješitnosti za své
vítězství, přemluvilo tím na svou stranu právě všechno nezdařil?, odbojně naladěné, všechno, co špatně
pochodilo, všechny vyvrhele a spodinu lidstva. "Spása duše" - aby bylo rozumět: "svět se točí okolo mne "... Jed
učení "stejná práva všem" - křesťanství jej rozselo nejzásadněji; křesťanství zvedlo z nejtajnějších koutů
špatných instinktů válku na život a na smrt proti každému citu úcty a distance mezi člověkem a člověkem, to je
prou předpokladu každého zvýšení, každého vzrůstu kultury, - ukovalo si z ressentimentu mas hlavní zbraň
protínám, proti všemu vznešenému, radostnému, velkodušnému na této zemi, proti našemu štěstí na zemi...
Nesmrtelnost, přiznaná každému Petru či Pavlovi, byla dosud největším, nejzlovolnějším atentátem na vznešené
lidství. - A nepodceňujme, co osudného se vplížilo z křesťanství až do politiky! Nikdo už dnes nemá odvahu k
výsadám, k právům pána, k citu úcty před sebou a sobě rovnými, - k patosu distance... Naše politika stůně tímto
nedostatkem odvahy! - Aristokratismus smýšlení byl nejpodzemněji podkopán lží o rovnosti duší; a dělá-li víra
v"nadpráví nejpočetnějších" revoluce a bude-li je dělat, - je to bezpochyby křesťanství, jsou to křesťanské
úsudky hodnotové, které každá revoluce jen překládá do krve a zločinu! Křesťanství je povstání všeho, co se
plazí po zemi proti tomu, co má výši: evangelium "nízkých" dělá nízkým...
44.
Evangelia jsou neocenitelná jako svědectví nezadržitelné korupce uvnitř první obce. Co Pavel později dovedl do
konce s cynismem rabínského logika, byl přesto jen úpadkový proces, který začal smrtí vykupitelovou. - Tato
evangelia nelze ani obezřele číst; mají své obtíže za každým slovem. Přiznávám, bude mi to přičteno k dobru, že
právě tím jsou psychologovi rozkoší prvního řádu, -jakožto protiklad veškeré naivní zkaženosti, jako
rafinovanost par excellence, jakožto mistrovství v psychologické zkaženosti. Evangelia jsou svět pro sebe. Bible
vůbec nesnese srovnání. Jsme mezi židy: první hledisko, abychom tu zcela neztratili nit. Přetvářka do "svatosti",
nabývající tu přímo geniálnosti, nikdy jindy mezi knihami a lidmi ani přibližné nedostižená, toto umění falšovat
slova i gesta, není nahodilostí nějakého jednotlivého nadání, nějaké výjimečné povahy. K tomu je třeba rasy. V
křesťanském umění posvátně lhát dospívá celé židovství, několikastoletý židovský nejvážnější výcvik a technika
nejvyššího mistrovství. Křesťan, tato ultima ratio lži, je zase žid - žid na třetí... Zásadní vůle používat jen pojmy,
symboly, postoje, které jsou dokázány z praxe kněžské, instinktivní odmítání každé jiné praxe, každé jiné
perspektivy hodnotní a užitkové - to není jen tradice, to je dědictví, působí to jako příroda. Celé lidstvo, dokonce
nejlepší hlavy nejlepších dob (vyjma jedinou, která snad ani není lidská) se daly oklamat. Evangelium se četlo
jako kniha nevinnosti... nemalý to pokyn, jak mistrné herectví se tu hrálo. - Ovšem: kdybychom je mohli vidět,
třeba jen letmo, všechny tyto podivné tichošlápky a umělé světce, byl by tomu konec - a právě proto, že nečtu
ani slova, abych neviděl gesta, udělám jim konec... Nesnesu na nich jistý způsob, jak zvedají oči. - Naštěstí jsou
knihy naprosté většině lidí jen literaturou - - Nesmíme se dát ošálit: říkají "nesuďte!", ale posílají do pekel
všechno, co jim stojí v cestě. Dávajíce soudit bohu, soudí sami; oslavujíce boha, oslavují sami sebe; požadujíce
ctnosti, jichž jsou právě schopni - dodávají si velikého zdání zápolení o ctnost, boje o vládu ctnosti, "Žijeme,
umíráme, obětujeme se za dobro " (- za "pravdu", "světlo", za "království boží"): vpravdě činí, čeho nemohou
nechat. Protlačujíce se jako činí pokrytci, sedíce v koutech, živoříce jako stín ve stínu, dělají si z toho povinnost:
povinností se jim jeví život v pokoře, pokorou dává o důkaz více zbožnosti... Ó té pokorné, cudné, milosrdné
prolhanosti! "Za nás nechť ctnost sama vydá svědectví'... Čtěte evangelia jakožto knihy svádění morálkou: tito
malí lidé zabavili morálku pro sebe, - vědí, jak je tomu s morálkou! Morálkou lze lidstvo nejlépe vodit za nos! -
Skutečnost je taková, že si zde hraje nejuvědomělejší domýšlivost vyvolenců na skromnost: jednou provždy
postavili sebe, "obec", "dobré a spravedlivé" na jednu stranu, na stranu "pravdy" - a zbytek, "svět", na stranu
druhou... To bylo nejosudnější velikášství, jaké dosud na této zemi bylo: malé pokrytecké a lhářské zrůdy začaly
pro sebe zabírat pojmy "bůh", "pravda", "světlo", "duch", "láska", "moudrost", "život", jako by to byla jejich
synonyma, aby tím proti sobě vymezili "svět", malí superlativní židé, zralí pro každý blázinec, obrátili vůbec
hodnoty podle sebe, jako by teprve "křesťan" byl smyslem, solí, mírou, také posledním soudem všeho ostatního..
Celý tento neblahý osud byl umožněn jedině tím, že ve světě už byl příbuzný, rasově příbuzný druh velikášství,
velikášství židovské: jakmile se jednou rozevřela propast mezi židy a židovskými křesťany, nezbylo těmto nic
jiného, než aby použili stejných postupů sebezáchovám, k nimž radil židovský instinkt, právě/voň' židům, kdežto
židé jich užívali dosud pouze proti všemu nežidovskému. Křesťan je pouze žid "svobodnějšího" vyznání. -