SÍLA PSANÉHO SLOVA.

SÍLA PSANÉHO SLOVA.
Ve středověku, kdy byly zavražděny tisíce obviněných z čarodějnictví, mnoho lidí (včetně vysokých hodnostářů křesťanské církve) provozovalo praxi magie zcela otevřeně a neomezeně. Důvod, proč mohli pracovat tak svobodně, spočívá ve slově ,,praxe". Čarodějnictví bylo náboženství a z toho vyplývá, že bylo soupeřem křesťanství. Ale magie se svými rituály byla pouze praxí, a proto nebyla příčinou obav církve. Byla také díky své povaze velmi nákladnou a učenou praxí a v důsledku toho přístupná jen několika vyvoleným. Mezi nimi bylo hodně duchovních, kteří měli nejen čas věnovat se magii, ale měli nepochybně rovněž přístup k potřebným fondům. Je známo, že biskupové, arcibiskupové, dokonce i papežové provozovali ,,umění magie". Biskup Gerbert, který se později stal papežem Sylvestrem II., byl považován za velkého mága. K dalším, kteří se zabývali magií, patří papež Lev III., papež Honorius III., papež Urban V., Niceforus, patriarcha z Konstantinopole, Rudolf II., německý císař Karel V. z Francie, kardinálové Cusa a Cajetan, Bernard de Mirandole, biskup z Caserta, Udalric de Fronsperg, biskup z Trentu a mnoho dalších. Všichni magici pracovali sami a žárlivě strežili své metody. Chránili je před církevními autoritami, ale také před ostatními magiky. Aby svá díla zabezpečili před zvědavýmí zraky, používali tajné abecedy.
Mnohé z těchto abeced známe ještě dnes a používají je nejen magici, ale také čarodějnice a další okultisté. Proč se čarodějnice zajímaly o používání těchto forem psaní? Někteří snad také kvůli utajení, ale většina z jiných dobrých důvodů ... jedním ze způsobů, jak uložit do předmětu sílu, je napsat na něj příslušná slova a směrovat do psaní svou energii.  
Když píšete běžným písmem, nepochybně se nesoustředíte. Jste tak zvyklí na psaní, že se vaše myslm může skoro toulat. Vaše ruka se při psaní vede skoro sama. Srovnejte to s psaním cizím písmem, abecedou, kterou dobře neznáte. V takovém případě se musíte soustředit, musíte myslet na to, co děláte. Tímto způsobem - použitím neznámé formy psaní - tedy zaměříte svou energii, svou sílu, do toho, co píšete.

RUNY
Mágové používali výše uvedenou metodu nabíjení (energií) všeho, co potřebovali: meče, kadidelnice, hůlek, nože athame, zvonu, trubky, trojzubce atd. Slova síly psali i na svá roucha a na pergamenovou pokrývku hlavy. Něco podobného jste už udělali i vy se svým athame, když jste vyryli do rukověti nebo vyleptali na čepel své jméno nebo magický monogram. Dodalo to nástroji vaši osobní sílu.
Slovo runa má ve staré angličtině a příbuzných jazycích význam ,,záhada" nebo ,,tajemství". Je silně podbarveno vedlejšími významy a z dobrého důvodu. Runy nebyly nikdy vyloženě utilitárním písmem. Od první úpravy pro germánské použití sloužily pro účely věštecké a rituální. Zdá se, že existuje více variant run, než je tomu u jiných abeced. Rozlišujeme tři hlavní druhy: germánsky, skandinávský a anglosaský. Všechny se dále člení a mají mnoho variant (viz následující strana).
GERMÁNSKÉ RUNY

SKANDINÁVSKÉ RUNY

ANGLOSASKÉ RUNY

RUNY KULTU SEAX-WICA

POZNÁMKA:
Nejprve se podíváme na GERMÁNSKÉ RUNY. Používalo se v podstatě dvacet čtyři různých run, i když a různých oblastech existovaly určité obměny. Běžným názvem pro germánské runy je futhark podle prvních šesti písmen abecedy. U SKANDINÁVSKÝCH RUN (dánské, švédsko-norské nebo norské) nacházíme šestnáct run opět s nespočetnou, řadou variant. ANGLOSASKÉ RUNY se liší počtem od dvaceti osmi do třiceti jedné. V devátém století bylo v Northumbrii dokonce třicet tři run. Obecným názvem anglosaských run je futhorc, opět podle prvních šesti písmen abecedy. ,,Keltská" forma run se někdy používá v gardnerovských a keltských sabatech. ,,Saské" runy jsou v oblibě u příslušníků kultu Seax-Wica.
                                                                    The Tree,
                                                                    The Complete Book of Saxon
                                                                    Witchcraft
                                                                     Raymond Buckland
                                                                    Samuel Weiser, New York 1974


OGAMOVÁ ABECEDA
Dávní Keltové a jejich kněží, druidové, měli svůj vlastní druh abecedy. Je známa jako Ogam Bethluisnion. Byla to velmi jednoduchá forma a používala se více k vyřezávání do dřeva a rytí do kamene než na běžné psaní. Se středovou linkou se zvlášť hodila do rytí na okraji kamene nebo kusu dřeva.


EGYPTSKÉ HIEROGLYFY
Mnohé magické řády se v minulosti i přítomnosti výrazně přiklánějí k staroegyptskému prostředí.
Egyptské hieroglyfy jsou pro ně samozřejmě ideální magickou abecedou. Kniha sira Wallise Budgeho Egyptian Language (Egyptský, jazyk) je zde užitečnou příručkou. Toto je ukázka základní egyptské abecedy:

Když se vrátíme tam, kde jsem začal, u středověkých mágů najdeme různé magické abecedy. Byly převzaty z různých dávných grimoires (ze starofrancouzského slova pro ,,gramatiku") - magických knih rituálů - které se dochovaly v knihovnách a soukromých sbírkách v Evropě a Americe.

THÉBSKÁ ABECEDA
Thébské písmo bylo oblíbenou abecedou a mezi jinými ji hodně používali příslušníci gardnerovského kultu čarodějnic. Řikalo se jí - zcela nesprávně - ,,čarodějnické runy" (ve skutečnosti nejde vůbec o runy) a ,,abeceda čarodějnic".


PŘECHOD PŘES ŘEKU
Tuto abecedu používali téměr výlučně ceremoniální magici, ikdyž ji příležitostně můžete najít na talismanu samostatné čarodějnice.


ANDĚLSKÁ ABECEDA
Je také známa jako ,,nebeská". Je to další abeceda, kterou používají téměř výlučně ceremoniální magici.


MALACHIM
Tato abeceda se někdy nazývá ,,jazyk mágů". Opět ji používají téměř výhradně ceremoniální magici.


PIKTSKÁ ABECEDA
Pecti-Wita (více o této skotské tradici v Patnácté lekci) má dvě zajímavé formy magického psaní. Jedna je variantou run a druhá je založena na starém a velmi dekorativním písmu. Obě varianty jsou zde představovány zcela poprvé. Jako u jiných run jsou piktská písmena vytvořena jen z rovných čar. Ovšem způsob, jakým jsou spojována, vyžaduje určité studium. V podstatě se používají s fonetickým pravopisem. To znamená, že se slovo píše tak, jak se vyslovuje. Angličtina má neuvěřitelný počet slov psaných úplně jinak, než se vyslovují. Například slova bough, cough, through, though, thought... obsahují stejnou skupinu hlásek ough, ale v každém se vyslovuje jinak! Toto je základ run Pecti-Wita. Slova jsou psaná tak, jak se vyslovují. Potom například slovo through lze psát buď throo nebo thru. Podívejme se tedy na samohlásky. ,,A" může být a jako v hat nebo jako a v hate. ,,E" může být e jako v let nebo e jako ve sleep. ,,I" může být i jako v lít nebo i jako v light. ,,O" může být o jako v dot nebo jako o ve vote. ,,U" může být u jako v cup nebo u jako v lute. Když dáme nad písmena podélnou čárku (a,e,i,o,u), Ize označit tvrdý zvuk a odlišit jej tak od měkkého. Takto to vypadá v piktských runách:

Můžeme s těmito runami postoupit o krok dále. Samohlásky se vyslovují jinak, když jsou ve spojení s ,,R" (ar, er, ir atd.) nebo s další samohláskou a ,,r" (air, ear, ere/ our atd.). Aby se to rozlišilo, nad takovou samohláskou se píše symbol >:

Jestliže se vám to zdá komplikované, mějte se mnou trpělivost. S trochou praxe zjistíte, že je to opravdu docela snadné. (Zapamatujte si, že když vám to nepůjde, přestože se budete snažit sebevíc, klidně pokračujte dál a pište slova tak, že nahradíte každé písmeno slova runovým písmenem bez ohledu na fonetiku. Ale prosím vás, nejprve se to snažte pochopit.)

Poslední poznámka k samohláskám. Stejně jako v hebrejštině se v piktskych runách samohláska píše nad linkou a ne na lince jako souhlásky. Asi takto:
 

Zde je kompletní abeceda runového písma Pecti-Wita:

Všimnete si, že zde není žádné ,,C", ,,Q" nebo ,,X".
Důvodem je použití fonetického pravopisu. V anglické abecedě se ,,C" vyslovuje buď stejně jako ,,S" (např. ve slově cease) nebo stejně jako ,,K" (např. ve slově escape), takže ,,C" vlastně není potřebné. Podobně ,,Q" se vyslovuje ,,kw" (nap . ve slově quick) a ,,X" se vyslovuje,,eks" (např. ve slově exactly), takže jsou obě zbytečná. Pro ,,ch", ,,sh", ,,th", ,,gh" a ,,ng" se používají jednotlivé runy. Zde je několik příkladů fonetického pravopisu těchto hlásek:

Vidíte, jak doufám, že to není příliš obtížné a při studiu můžete zažít dost zábavy. Mohlo by vám pomoci několik příkladů:
 

Někteří z těch, kdo používají runové písmo Pecti- Wita, jdou ještě o krok dále v tom, že píší slova dohromady a pro naznačení oddělení slov používají znaménko +:

Upozornění; NESNAŽTE SE PSÁT RUNY ŠIKMO (tyto nebo kterékoli jiné); PIŠTE JE SVISLE.

Piktové byli lépe známi svým pracným ,,kudrlinkovým" stylem psaní. Je mnohem jasnější než výše uvedené runy tím, že slova nepíší foneticky a samohlásky se píší na stejné úrovni jako souhlásky. Piktsky symbol lze snadno nahradit písmenem. Symboly jsou však dost propracované, musíte být proto pečliví, abyste se nedopustili chyby. Pro ,,ch", ,,Sh", ,,th", ,,gh" a ,,ng" se opět používají jednopísmenové symboly.

Zde je několik příkladů používáni piktského písma:
 



ZDROJ : VELKÁ UČEBNICE ČARODĚJNICTVÍ A MAGIE.