ANTIKRIST XVIII.

ANTIKRIST.46 - 47.

46.
- Co z toho plyne ? Že je dobře obléci si rukavice, čteme-li Nový zákon. Blízkost tolika nečistoty téměř k tomu
nutí. Marné jsem slídil v Novém zákoně i jen po jediném sympatickém rysu; není v něm nic, co by bylo
svobodné, dobrotivé, prostosrdečné, poctivé. Lidskost se tu ještě ani nepočala, - instinkty čistotnosti chybí...
Jsou jen špatné instinkty v Novém zákoně, není odvahy ani k těmto špatným instinktům. Všechno v něm je
zbabělost, zavírání očí a sebeklam. Každá kniha se zdá čistotnou po přečtení Nového zákona: četl jsem, abych
dal příklad, s rozkoší bezprostředně po Pavlovi nejpůvabnějšího, nejnevázanějšího posměváčka Petronia, o němž
by se dalo říci, co psal Domenico Boccacio vévodovi z Parmy o Césarovi Borgiovi: "é tutto festo" - nesmrtelně
zdráv, nesmrtelně jarý a zdařilý... Tito malí svatoušci se totiž přepočítávají v hlavní věci. Útočí, ale všemu, nač
útočí, se tím dostává vyznamenání. Koho napadne nějaký "prvotní křesťan", toho nepošpiní... Naopak: je to čest,
mít proti sobě "prvotní křesťany": Čteme Nový zákon nikoli bez záliby v tom, s čím se v něm špatné nakládá, -
ani nemluvě o "moudrosti tohoto světa", kterou se drzý chvastoun marně pokouší zhanobit "bláznovým
kázáním"... Ale i farizejci a zákoníci mají svůj prospěch z takových protivníků: jistě už za něco stali, když byli
tak neslušně nenáviděni. Pokrytectví - to by tak byla výčitka, kterou by směli dělat "prvotní křesťané"!
Koneckonců byli privilegovaní: to stačí, čandalská nenávist nepotřebuje jiných důvodů. "Prvotní křesťan" -
obávám se, že i "poslední křesťan", jehož se snad ještě dožiji - je z nejspodnějšího instinktu povstalcem proti
všemu privilegovanému - žije, bojuje vždy za "rovnápráva"... Přihlédneme-li blíže, nemá volby. Chce-li kdo být,
pro svou osobu, "vyvoleným Páně" - nebo "chrámem Páně", nebo "soudcem nad anděly1, - pak je každý jiný
princip výběru, například podle poctivosti, podle ducha, podle mužnosti a hrdosti, podle krásy a svobody srdce,
prostě "světem", -vtělením zla... Morálka: každé jiné slovo v ústech "prvotního křesťana" je lež, každé jednání,
které koná, je zvrácenost instinktů, - všechny jeho hodnoty, všechny jeho cíle jsou škodlivé, ale koho nenávidí,
co nenávidí, to je hodnotné... Křesťan, zvláště kněžský křesťan, je kritériem hodnot - - Mám ještě říci, že se v
celém Novém zákoně vyskytuje jen jediná postava, které si můžeme vážit? Pilát, římský místodržitel. Aby vážně
pojímal tahanice mezi židy - k tomu se nepřemůže. O žida více nebo méně - co na tom?... Povznesený výsměch
Římana, před nímž se nestoudné zneužívá slova "pravda", obohatil Nový zákon o jediné slovo, které má cenu, -
které je jeho kritikou, přímo jeho zničením: "co je pravda!"...
47.
- Co nás odděluje, není to, že nenalézáme boha, ani v dějinách, ani v přírodě, ani za přírodou, nýbrž že vidíme v
tom, co bylo božsky uctíváno, nikoliv něco "božského", ale něco ubohého, absurdního, škodlivého, nejen omyl,
ale zločin na životě... Popíráme boha jakožto boha... Kdyby nám dokázali tohoto boha křesťanů, ještě méně
bychom v něho dovedli věřit. - Řečeno formulí: deus qualem Paulus creavit, dei negatio. - Náboženství, které se,
jako křesťanství, nedotýká v žádném bodě skutečnosti, které ihned padá, jakmile skutečnost dojde i jen v
jediném bodě práva, musí po právu být na smrt nepřítelem "moudrosti světské", to znamená vědě. - schválí
všechny prostředky, kterými může být otrávena, pomluvena, ve špatnou pověst uvedena kázeň ducha, ryzost a
přísnost ve věcech svědomí,ducha, vznešená chladnost a svoboda ducha. "Víra" v podobě imperativu je veto
proti vědě - in praxi lež za každou cenu... Pavel pochopil, že lži - že "víry bylo třeba; církev zase později
pochopila Pavla.- Onen "bůh", kterého si Pavel vynalezl, bůh, který "vniveč obrací moudrost světskou" ( v užším
smyslu obě veliké odpůrkyně veškeré pověry, filologii a medicínu), toť ve skutečnosti jen tolik, že Pavel sám se
rezolutně rozhodí k tomu: zvát svou vlastní vůli "bohem", tórou, to je arcižidovské. Pavel chce vniveč obrátit
"moudrost světskou": jeho nepřáteli jsou dobři filologové a lékaři alexandrinského školení, - proti nim zvedl
válku. Opravdu, člověk není filologem a lékařem, aby nebyl zároveň také Antikristem. Kdo je filolog, vidí totiž
za "svaté knihy", kdo je lékař, vidí za fyziologickou sešlost typického křesťana. Lékař řekne "nevyléčitelné",
filolog řekne podvod...