ČERNÁ MŠE - PŘEDMLUVA.

PŘEDMLUVA.
Říká se zcela oprávněně, že slova mají podivnou moc a sílu, sílu, kterou bychom v nich nikdy nehledali. Právě hudebnosti svého zvučného titulu děkují některá díla za svou slávu, jíž by nikdy nebyla dosáhla s názvem skromnějším. Spojíme-li s touto slovní sugescí ještě dojem tajemná, bude nedocenitelným dráždidlem zvědavosti, jež je význačnou vlastností dnešního ducha.

Jeden z nejlepších příkladů máme ve slovech: Černá Mše. — Ta jsou mlčelivým schematem, v nějž každá doba vepsala své zvrhlosti a výstřednosti.

Dnes, kdy společnost jest již vzdálena nervosy středověkého čarodějnictví, ztratila slova Černá Mše svůj původní smysl a ani psychologický jich obsah není tím, jejž měla ve středověku, neb ve století Ludvíka XIV. Mystický element, oslaben, zmizel, byv nahrazen sadismem a hrubou smyslností, degenerující v posledních letech ve vulgární orgie tak zvaných „obnovených obřadů pohanských“, jejichž oplzlé scény, provázené kadencí smyslné poesie, odehrávaly se často za úplného opojení přítomných orientálními parfumy. Sleduje zběžně vývoj černé mše během věků, od jejích počátků až ku dnešku, chci přispěti touto svou prací k studiu t. zv. zvráceného mysticismu.