EXP. DÉMONOLOGIE VI (b).

EXPERIMENTÁLNÍ DÉMONOLOGIE - EXPERIMENTÁLNÍ ZÁŽITKY.
IV.
Podniknout experiment ve 12 hodin v noci nebylo lehké, protože jeho průběh mohl vzbudit pozornost mojí matky a sousedů. Přesto jsem se rozhodl, že provedu zaklínání vzdor tomuto nebezpečí. Krátce před dvanáctou hodinou jsem učinil nezbytnou přípravu a položil jsem kuřidlo na žhavé uhlí. Sotva začal stoupat kouř, objevily se zcela zřetelně obrysy lidské postavy. Rychle jsem vskočil do pentagramu a čekal jsem co se bude dít. Bez jakékoli zaklínací formule se vytvořila zjevně plastická postava.
Nějaký hlas řekl: “Jsi udiven, že se zjevuji, aniž bys vyslovil formuli?”
“Kdo jsi?”, zeptal jsem se.
“Dr. N., chtěl sis moji přítomnost již častěji vynutit; teď jsem zde!”
“Chceš mi odpovědět na nějaké otázky?”
“Ano, tak dobře jak mohu!”
Fantom mezitím úplně zjasněl, takže jsem mohl vidět každý rys jeho tváře. Postava měla vrásčitý bezvousý obličej a šedé vlasy. Myslel jsem, že to není Dr. N., ten přece vypadá jinak, a chtěl jsem to duchovi říct.
V tom okamžiku se jeho postava i tvář zachvěla a přede mnou stál v černém fraku Dr. N., jak jsem jej znal z dřívějších pokusů. Jeho velké hnědé oči na mne hleděly s fascinujícím leskem, avšak dobromyslně. Na jeho holém, snědém obličeji se mihl jemný úsměv a svojí pěstěnou rukou si několikrát přejel po lesklých černých vlasech. Zjevné se bavil mým úžasem nad proměnou svého zevnějšku.
“Zjevím se tak, jak si představím!” řekl. “Nemohu ale dlouho otálet, nezdržuj mě tedy dlouho!”
“Jsou vaše zjevení totožná se zjeveními duchů při spiritistických seancích?”, zeptal jsem se. “To, co znáš jako démonologii, spiritismus a spiritus familiaris je jedno a to samé. Pouze silový princip a zjevy se mění podle principu živého magnetu, který je přitahuje. Tomu přece rozumíš?”
“Ano, ale jak je možné, že když si přeji zavolat určitého ducha, tak nepřijde nebo se zdráhá zjevit?”
“Neděláš to ostatním lidem právě tak?”
“Měl jsem za to, že musíte jednat podle vůle vašeho Mistra.”
“To musíme, ale přesto můžeme do značné míry dělat co chceme, pokud to není proti vůli našeho Mistra.”
“Pak se zjevujete jako škádliví duchové a strašidla při spiritistických seancích, stejně jako spiritus familiaris?”
“Ano, velmi často, když se nám zlíbí anebo jsme-li přitaženi!”
“Proč jsem byl vyzýván, abych opustil svoje tělo a následoval vás do vaší říše?”
“Aby ses jednou na všechno, co chceš vědět o našich sférách, mohl dosyta vynadívat!”
“Bál jsem se nebezpečí. Myslel jsem, že bych se do svého těla už nemohl vrátit. Démon, který to požadoval, se rozzuřil, když jsem se s ním zdráhal jít. Byl jsem proto přesvědčen, že bych se do svého těla už nikdy nevrátil.”
“Ne, do svého těla by ses už nevrátil, ale ze své vlastní svobodné vůle. Byl bys nám tisíckrát vděčný, kdybys nás následoval; ve svém těle nemůžeš všechno pochopit. Znamenalo by to vyplnění tvých největších přání; ale když se tomu bráníš, nemůžeme nic dělat!”
“Ano, uvrhli byste mě do temného zmatku, do pekla!”
“Ty blázne, ty přece ve svém nitru nevěříš ani na peklo ani na nebe, nýbrž pouze na zlý a dobrý princip, na lásku a nenávist. Také v netělesné říši vládne duch, a ten má svobodnou vůli usilovat o to, o co chce, ať už se rozvine k dobru nebo se přikloní ke zlu a znovu se vtělí, poté co se zbavil tělesnosti. Vyzkoušel jsi přece všechna náboženství a všude jsi našel zlatou nit pravdy. Zařiď, se podle toho!”
“Pak ale nejsi žádný ďábel, ale dobrý duch. Ale ve svém životě jsi přece byl černým mágem?”
“Pravdu o tom zkus vypátrat sám. Volají mě.”
Rychle jsem se ještě zeptal: “Přijdeš znovu, když tě zavolám?”
“Když budu moci a když to uznám za vhodné, ano!”
Postava se pomalu rozplývala, až zmizela. Zůstala zvláštní, ostrá, ne však nepříjemná vůně.
Příštího rána se mě matka ptala, s kým jsem se ještě tak pozdě v noci bavil. Neposlouchala, ale kromě mého hlasu slyšela ještě hlas někoho cizího. Dál se však neptala, což by pro mě mohlo být velmi trapné, protože pravdu bych jí byl nemohl říct.
Pokusy s indickým konopím
Na základě podnětu zajímavého spisu Ph. Müha “Psychické síly” jsem udělal další tři pokusy s tinkturou z indického konopí. Nejprve jsem si vybral volné dny, abych byl pojištěn proti eventuálním nepříjemným vedlejším účinkům; o nichž Müh informuje. Za soumraku jsem si vzal 5 kapek tinktury ve sklenici oslazené vody. Potom jsem zamkl pokoj a lehl jsem si do postele. Nápoj zpočátku nepůsobil. Doufal jsem však v pozdější účinek a brzy jsem usnul. Usínal jsem s tak živým a intenzívním přáním přivolat a uvidět démona, jak jen bylo možné. Po hodině spánku mě náhle probudila silná rána do hlavy. V pokoji byla napůl tma, ale každý předmět bylo ještě vidět. Chtěl jsem vstát, a ačkoli bylo moje tělo těžké a nepohyblivé, přece jsem se v duchu cítil volný a nespoutaný. Kupodivu jsem vůbec nemyslel na to, že jsem dostal ránu a že se nemohu hýbat, přestože jsem to jasně pociťoval. S námahou jsem se upamatoval na to, že jsem chtěl dělat pokus. Náhle mě přepadla bezejmenná hrůza a rozhodl jsem se použít veškerou sílu vůle, abych neupadl do spánku nebo do bezvědomí. Vtom mi ovanul obličej ledově chladný dech, který mi zmrazil krev v žilách. Pokusil jsem se postavit, ale bezvýsledně. Olověná tíže nechtěla ustoupit.
Když jsem se apaticky vzdal všeho usilování, vrátila se mi k mému nemalému překvapení schopnost pohybu. Od skříně se ozval tichý chechtot a v následujícím okamžiku vypadla ze skříně tlustá kniha a udeřila o zem. Po celém pokoji se šířila žlutá mlha, která stále houstla. Stíny velikosti ovčáckého psa se plížily po podlaze. V nohách postele vyrostl stín nadlidské velikosti. Zdálo se, že se podobá lidské postavě. Hustou mlhou probleskovala dvě zelená světýlka. Čím pozorněji jsem se na postavu díval, tím určitější jsem měl dojem, že vidím zlý, téměř nehybný obličej. Jako spoutaný jsem zíral stínu z očí do očí. Stín zhoustl a zároveň mě opět ovanul ledově chladný dech. Éterická rosolovitá hmota se dotkla mého krku. Dýchal jsem jen slabě a namáhavě.
Vtom jsem uslyšel hlas: “Přišel jsem, abych tě doprovodil do naší říše. Pojď a pohleď!”
Tělem mi proběhlo zvláštní šimrání. Bylo mi, jako kdyby moje tělo bylo něco mně známého, ale jako kdybych to nebyl já sám. Cítil jsem, že stojím vedle postavy u postele a dívám se do svého bledého obličeje.
“Ne! Ne!”, vykřikl jsem v duchu. “Dost! Dost!”
Náhle mi bylo jasné, v jakém nebezpečí jsem se ocitl.
“Budeš muset ať chceš nebo nechceš!” Odporná ruka stínu se mě znovu dotkla. V zoufalství jsem hlasitě zvolal:
“Při síle Adonaje, ne, nepůjdu s tebou!” Stín se zašklebil a chtěl se na mě vrhnout jako vzteklý buldok.
“Poroučím se do ochrany Adonaje!” vyrazil jsem ze sebe.
Stín se rozprskl a mlha se protrhla. Celý čas se mi nezdál být delší než hodina, a přece se právě začínalo rozednívat. Nezůstal jsem déle v posteli a hned jsem vstal. Cítil jsem se sice unavený a mdlý, ale moje myšlenky byly jasné. Venku jsem udělal pár dechových cvičení, abych se vzchopil. Namísto reakce, které jsem se obával, jsem se cítil stále lépe a svěžeji, takže ani ne za půl hodiny jsem mohl psát důležité dopisy. Ani později jsem nepocítil sebemenší nevolnost.
Podobná líčení mohou znít začátečníkovi absurdně a pohádkově. Sám jsem o tomto předmětu hovořil s mnoha psychology, dříve než jsem zveřejnil svoje zážitky. Subjektivně jsou tato zjevení reálná. Označil bych fenomény, k nimž při těchto pokusech dochází, za realizované myšlenky. Obtížněji je však vysvětlitelná okolnost, že se během pokusu otevřely dveře skříně a vypadla kniha. Konstatoval jsem to hodinu poté, co jsem vstal, protože jsem si na to teprve pak vzpomněl.
Vyslovení skeptikové v tom budou přirozeně vidět náhodu.
Dobrý průběh tohoto pokusu mě ihned povzbudil k dalšímu pokusu. Večer téhož dne jsem se brzy odebral do postele. Předtím jsem vypil sklenici vody se sedmi kapkami Cannabis indica. Nemohl jsem však usnout, jakkoli jsem se o to snažil. V myšlenkách se mi zrcadlily dojmy z minulé noci a vytrvale se vracely se všemi podrobnostmi. Vzdor dusnému teplému vzduchu mě mrazilo. V pokoji se ozvalo šumění jako když vítr šelestí větvemi. Záclony se rozevlály, ačkoli okno i dveře byly zavřené. Stolek se začal třást a pak kymácet. Z desky stolu se ozvaly tři silné rány a sklenice, kterou jsem na ni předtím postavil, se rozletěla na tři kusy. Stolek se s hlukem posunul asi o 20 cm. Pak zavládlo ticho. Při těchto úkazech jsem vyskočil z postele. Padla na mě zvláštní malátnost, takže jsem nemohl stát a únavou jsem se musel posadit na postel.
Napjatě jsem vyčkával co bude dál, ale bylo ticho, až se náhle s mého psacího stolu skutálely dvě tužky. Pak následovalo totéž nepříjemné hihňání a šepotání, jaké jsem slyšel předchozí noci i dříve při podobných pokusech. Slunce se chýlilo k západu a v pokoji bylo ještě světlo. Vtom padl na peřinu velký temný stín. Nejprve jsem myslel, že je to klam, ale brzy jsem jasně uviděl temnou hmotu, jak stojí u mojí postele, do níž jsem si mezitím zase lehl. Stejně jako včera se na mne i teď upíraly dvě zelené blýskající oči. Postava přistoupila blíž a opět mi sáhla na krk rosolovitýma, ledově chladnýma rukama. Do obličeje mi zavanul studený dech. Postava zašeptala:
“Jsi nyní připraven jít se mnou?”
“Ne! Zavolej sem, prosím, Dr. N.”
“Pojď se mnou, dovedu tě k Dr. N.”
“Ne! Zavolej ho sem!”
“To nechci udělat a neudělám. Přinutím tě ale, abys šel se mnou. Dnes mi neunikneš!”
“Adonaj je silnější než ty a tobě podobní. Odejdi!”, řekl jsem.
Démon doposud mluvil šeptem. Nyní odtáhl ruce a řekl temným chvějivým hlasem:
“Odejdu. Potřetí mě ale nezavoláš beztrestně. Moje pomsta za tvé zdráhání tě nemine!”
Postava se rychle rozplynula zanechavši po sobě nepříjemný těžký zápach. Bylo asi 8 hodin a ještě nebyla úplná tma. Znovu jsem vstal a šel jsem se na půl hodiny projít na vlahém nočním vzduchu, což mě velmi osvěžilo. V noci mě pronásledovaly děsivé, strašidelné sny.
Jinak se neudálo nic, avšak v souvislosti s tímto pokusem byla moje matka a sousedé od této noci dlouho znepokojováni. V noci v matčině pokoji klepalo něco v nepravidelných intervalech, třikrát až čtyřikrát týdně, na dveře u skříně. V sousedově podkrovním pokoji bylo slyšet kroky i za bílého dne. Téměř každý, kdo v tomto pokoji přespal, byl znepokojován, a to i osoby, které o takových úkazech pochybovaly. Moje magická protiopatření neměla žádný účinek. Úkazy pak náhle přestaly samy od sebe a už se nevrátily.