Kapitola 22.

MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII.
Kapitola 22.
DÉMONI: DIMÉTUM, LACHMU, NIZIKTUM.
Dimétum: Tento démon představuje všeobecnou personifikaci kletby, neštěstí a bídy kať exochén. Zdá se však, že měl kdysi zvláštní význam, jak lze souditi z různých narážek, hlavně v magických rituálech kultu boha Éy. Tak aspoň vysvítá z jeho připomínek v kouzelném textu Šurpu (jenž se obírá hlavně tímto božstvím), v němž se mluví také o původu démona Dimétum a sice z moře. (Šurpu, deska VII., počátek):

„Dimétum povstal(a) z hlubiny moře.“

Jinak, jako démoni vůbec, uvádí se svým neblahým významem v souvislosti s lidskými nemocemi. Lze se domnívati (podle našeho názoru), že démon, neb démona Dimétum jest jednou z prastarých forem působení a snad i názvů démony nemocí Labartum. Jeho jméno by pak asi bylo pouze posemitštělý tvar názvu šumerského zloducha Dime, což jest jedno ze jmen démony Labartum. (Tak serie „Zlí démoni“, III., verš 29., uvádí v šumerském textu: Dime, a v textu asyrském jemu odípovídající pojmenování: Labartu.) Touto skutečností se ovšem ničeho nemění na event. významu jména Dimétum; personifikace zlé kletby, neb strázně, na němž trvá mezi jinými Jensen, dále, Zimmern („Šurpu“, str. 37, pozn. 1.), a Fossey ve svém díle Magie, str. 123.

Pokud se týče konečně podoby démona neb démony Dimétum, domnívá se Zimmern (Beiträge, etc., str. 37, pozn.), že démon tento měl podobu ptačí.

Lachmu: Celkem neznámé působnosti jest skupina démonů, nazvaných Lachmu. Ve stati o podobách duchovitých bytostí popsali jsme bytost, zvanou „Sassu … inu“ (klínopis bohužel porušen), jež jest podle nápisu jedním „z Lachmu-ů moře, těch, kteří (patří) bohu Éovi“. Jak vidno, byl jeden druh těchto démonů mořského původu (atribut: voda z uší tekoucí, rybí šupiny!), a jako takový souvisel s kultem mořského boha Éy. Podle námi podaného popisu bizarní podoby, nebyly tyto bytosti asi dobrého charakteru, spíše byly démony obvyklých zlých vlastností. Jensen ve svých překladech textů na soškách démonů (Texte z. ass.-bab. Religion, 1., [Keilinschriftliche Bibliothek, VI., 2.]) uvádí popis sošky typického démona nemoci, o němž budeme ještě mluviti, totiž Assakku, a také o tomto se ke konci popisu praví, že jest jedním z Lachmu-ů boha …, (zde, žel, klínopis opět poškozen). Tato překvapující skutečnost by svědčila o tom, že i Lachmu bylo dosud neznámé všeobecné pojmenování démonů, o němž jinak kouzelné sbírky mlčí. I Jastrow a Jeremias, neřku-li Lenormant, neznají ještě patrně tohoto názvu.

V Kol. III. mag. textu o podobách démonů (C. T. XVII., 42 ff.) 65-74, (viz Jensen: ibidem) uveden jest popis jiné nestvůry druhu Lachmu-ů: „Má nohy lví s ptačími drápy, na nahém těle (jehož vylíčení se poškozením nápisu nedochovalo), má pás.“ Ke konci popisu se praví assyrsky: „Šumšu Lachmu epperu; annutum Lachmu ša šamé u irsitim … apsí šút ilu Éa“. t. j.: „Jméno jeho jest Lachmu, „vysílení“; to (jsou) oni Lachmuové nebes a země, …. „sladkovodního vodstva“, ti (náležející) bohu Éovi.“ Zde místo „moře“ (asyrsky: támtu) uvádí se apsú (šumersky zuab), t. j. „sladké vody“, jako sídlo Lachmu-ů. I zde v příjmení „epperu“ — vysílení zřejmě vyniká stálý, třebas někdy latentní charakter zlých duchů jako démonů především nemocí.

V Kol. IV., 83-90 téhož textu uvádí se další exemplář Lachmu-ů, tentokráte zřejmě ženského rodu. Popis zní v překladu: „— — jeho ruce jsou (jako) ruce člověka; pravou rukou jakoby žehnal (a), v levici nese (jakéhosi) zmetka (?) (v originále „izba“, Jensen a Ehelolf překládá „Missgeburt“), — — má na sobě, jest opásán(a) pasem, od hlavy až k pasu jest (podoby) lidské, od pasu k nohám (jest to) pes, má na sobě ptačí … , má na sobě … , jeho (její) jméno jest Lachmu, ten (náležející) (bohyni) Gule (šumšu Lachmu, šút (ilu) Gula)“ — Gula jak uslyšíme, jest manželka boha Niniba (= Saturna) a hraje dosti význačnou roli mezi božstvy kouzelných textů. Jak patrno, nutno rozuměti pod názvem Lachmu skupinu, neb třídu démonů. Jejich tvar jest obvykle nestvůrný jako u jiných zlých bytostí; jsou převážně zlí ve své povaze a vystupují, třebas ne výhradně, jako démoni nemocí. Mohou býti různého pohlaví; jejich domovem jest vodní živel, a to stejně slané moře, jako říční vody jezer, hlavně však asi rozsáhlé laguny v poříčí Eufratu a Tigridu a zvláště na jejich stoku blíže města Eridu, jehož božství Éovi byli Lachmuové, jakožto duchové vody převážně, podrobeni.

Niziktum: Kouzelný text, obsahující popisy rituálních sošek démonů, a jejž jsme měli příležitost již několikráte citovati, obsahuje v Kol. IV., 104-112 popis ženského démona, jenž jest personifikací smutku a melancholie: „na hlavě má čelenku, ucho má (jako) skot, vlas … jest vržen na zad, obličej (jest) jako … , ruce jeho (jsou) lidské, má křídla (a při tom) ruce, … jeho křídel (jest) rozprostřen(a, o) tělo jeho (jest jako) nahá žena, nohy jeho stojí na luku, jeho jméno jest „Smutek“ (= šumšu Niziktum).