Kapitola 47b.

MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII.
Kapitola 47b.
Oproti amuletům byly talismany aktivní daleko složitější. Byly synthetické, t. j. soustřeďovaly v sobě síly více, často podivných věcí, jako nosičů magických idejí hlavně léčebných, sestavených podle předpisů kouzelných rituálů. Jejich hlavním úkolem bylo zapuzování démonů nemocí. Obsah jejich tvořily různorodé součástky. Proti zlé démoně Labartum, jež hlavně proti dětem nemocemi zuřila, doporučují se ve stejnojmenné kouzelné sbírce zavěsiti kol šíje nemocných amulety z různých kamenů, hmyzů, zvířecích kostí (osla neb vepře, zvířat to démoně zasvěcených). Tkanice, na nichž tyto amulety visí, mají míti určité, předepsané barvy: bílou, černou, červenou, nebo modrou, a slouží buď k zavěšení amuletů na krk, nebo k upevnění jich kol rukou neb jiných údů nemocného. Jiné amulety byly opět sestaveny z destiček, na nichž po jedné straně znázorněna byla Labartum, nebo démoni podsvětí, na druhé str. pak napsány počáteční verše kouzelné sbírky Labartum. Na hořejším okraji destiček jsou konečně otvory, sloužící k provlečení příslušného závěsu. Že se tak skutečně dálo, potvrzují závěrečné verše prvého zaklínání zmíněné, po démoně nazvané sbírky, kde se ukládá vyrýti předchozí text na destičku a pověsiti tuto nemocnému dítěti na hrdlo.

Ve třetí části sbírky Labartum jsou uvedeny četné amulety, složené z kamenů, hmyzů a pod., jež příslušnou (kamenům) vlnou zahaleny, věší se pak na různé choré části těla závěsy (tkanicemi) většinou téže příslušné barvy. Ono místo textu (Labartum III., 36-42, Jastrow, Religion I., str. 338-339) zní:

„Kámen Šubu zabal do bílé vlny,
zavěs na bílou, vlněnou tkanici se 4 kameny Enáti a 4 Paré,
a na pravou je upevni jeho (nemocného) ruku;
černý Ka — kámen v obalu z černé vlny na černou tkanici pověs,
a se 3 Enáti a 3 Paré upevni na jeho levou ruku;
bílý Ka — kámen zabal do červené vlny a zavěs na rudou tkanici,
a se 4 Enáti a 4 Paré upevni na jeho pravé noze;
kámen Appa (?) zabal (pak) do modré vlny a na modrou tkanici pověs,
a se 3 Enáti a 3 Paré upevni na jeho levou nohu!“

Poznámka: Enáti jsou „oční kameny“; — zda slovo paré značí taktéž nějaké kameny, nevíme, neboť klínopisný ideogram pro pojem „kámen“ před tímto jménem zásadně chybí.

Podobně, jak již zmíněno, i zvířecí kosti, hmyz a některé byliny, s kameny Enáti a různobarevnými tkanicemi tvořily amuletové, či lépe aktivní, talismanové řetězy, sloužící k zavěšování na hrdlo nemocných. Táž deska III. zmíněné serie, verš 24-30 (Jastrow I., 339) předpisuje:

„7 Enáti, 7 Paré uspořádej do řady na černé tkanici,
7 závěsů […] ze sedmibarevné látky pak zavěs (a) 3 tkanice sedmibarevných látek,
k tomu (dále) připoj kost z pravé strany (těla) osla, kost z levé strany (těla) oslice,
kost mladého osla, kost bílého vepře,
hmyz Challulá z cesty […] osla,
[…] zbraň […] plod se semenem vezmi a (vše) na tkanici pověs,
a k tomu upevni závěs z Enáti a Paré!“

Jak patrno, kombinuje se zde uměle nejen harmonické působení určité jedné nebo všech sedmi barev se silami různých kamenů a vzhledem k částem těla nemocného, nýbrž i magické síly plodu, bohužel neznámé (nápis zde porušen) rostliny s nějakým hmyzem, jenž se obvykle patrně vyskytá „na cestě“, a posléze kostmi z různých částí těla zvířat, zasvěcených démoně Labartum: vepře a osla.

Zřejmě se zde uplatňují zásady homeopathického léčení podle věty „similia similibus curantur“.

Poznámka: Jádrem této magické myšlenky jest též při voltech, resp. mumiích v jiné cestě ovšem uplatňovaná snaha: „vyloučiti zlovolnou působnost určité ideje tím, že předmět, ji ohrožený, uvede se v raport (nasytí se) oněmi vlastnostmi nebo aspekty hrozící zle ideje, jež nejsou samy o sobě tak příliš nebezpečny.“ Na př.: Labartum jako nemoc jest nebezpečna člověku, nikoliv však kosti, jí zasvěcených a takřka jejím fluidům příbuzných zvířat.

Výše podaný axiom závisí pak na ještě hlubším, všeobecně se v magii uplatňujícím principu a to ve všech jeho variacích: „toliko nerovné se přitahuje, rovné jest indiferentní, nebo se odpuzuje navzájem“. Tak v magnetismu a elektřině přitahují se toliko vzájemně opačné póly, shodné se naopak odpuzují. Tento princip jest jedním z nejdůležitějších základů, jimiž stojí a padá Magie v theorii i praksi. Ale i ve všedním životě mocně proniká zmíněné pravidlo ať přímo, či nepřímo. Jím se ve výsledečném svém efektu řídí na př. myšlenka ochranného očkování proti nakažlivým nemocem, dále tak zv. mithridatismus (přivykání jedům), a vůbec všemožné fenomény chemie, fysiky a fysiologie. Abychom však dodatečně nemusili vyvraceti některé námitky, jest třeba zmíniti se ještě o jednom, zdánlivě nedůsledném principu, jenž na oko odporuje výše řečeným axiomům. Platí totiž na druhé str. v magii i vůbec také otázka affinity, příbuznosti, jejíž konečný výsledek (promísení idejí) se realisuje tím, že obě dvě podstaty dostanou se do vzájemného raportu shodou na př. jednoho svého aspektu, na čemž se mezi jiným zakládá zjev associace oněch představ, jež mají navzájem některé shodné prvky. Tyto různé stránky přibližně téhož zjevu nutno si vysvětlovati následovně: Dvě dosud cizí ideje přitahují se a působí na sebe navzájem nejspíše tehdy, existuje-li mezi nimi jistá příbuznost, podmíněná nějakým prvkem, oběma z nich společným. Tato příbuznost a jí vzbuzené přitahování pozbude však moci, jakmile se vzájemnou reakcí prostoupí jejich podstaty (jež tím ovšem ještě nepozbudou samostatné existence), do té míry, až se octnou vůči sobě ve stavu obapolné nasycenosti. Pak se chovají pravidelně navzájem již netečně, leč by se porušila u jedné z obou idejí rovnováha mezi, s druhou ideou společnými a výměnou získanými prvky, a oním nedotknutým zbytkem podstaty, jež dosud činí ideu tím, čím právě jest, v neprospěch onoho zbytku. Pak by ovšem mohlo nastoupiti opět působení druhé ideje, zatím (po dosažené dříve rovnováze) netečné, nyní však s nepřátelským účinkem pro onu ideu, jejíž samostatná bytnost byla by porušením rovnováhy ohrožena. Zde se pak právě počne uplatňovati zákon, jejž můžeme nazvati zákonem „tlaku prostředí“, jenž nutí na př. vyrovnati se ve spojených nádobách obě hladiny, nebo který sráží jednotlivé kapky rtuti do kapky jediné. S metafysického stanoviska nezáleží ovšem na tom, zda se zákon „tlaku prostředí“ manifestuje různými způsoby ve světě fysickém, zda v příp. spojených nádob vykládá se jako gravitace, a v příp. se rtutí opět jako kohese, nebo důsledek kapilární síly. Základní princip jest však vždy stejný. Pochopil-li nás laskavý čtenář, může si představiti zákony vzájemného působení dvou idejí na sebe tak, že od úplně cizích sobě podstat (jež prakticky ovšem jsou vzácné), (stav neznalosti), stoupá za příhodných okolností při nepatrné jen zárodeční afíinitě křivka vzájemného působení na sebe a reakce (stav přátelství, sympatie), od minima do střední polohy, představující kapacitu, vzájemnou nasycenost, při jinak zachované zvláštní existenci každé z obou působících stran. (Stav nasycenosti, lhostejnosti.) Jde-li se při jedné idei dále nad tento bod, nastane záhuba pro onu ideu, jako samostatnou bytnost a rozklad, nebo splynutí její podstaty ve prospěch ideje silnější. Veškeré umění zabrániti škodlivému tomuto působení (stav nepřátelství) dvou Věcí na sebe, spočívá tudíž v dosažení, neb přiblížení se rozumným způsobem onomu rovnovážnému bodu vzájemného nasycení, kdy počíná obapolná netečnost. Na př. lékař očkováním neštovicového sera dosahuje nasycení a tím netečnost dvou podstat: Člověka a Neštovic (jako nemoce). Při zdárném tudíž provedení očkování stává se člověk immuním (netečným) vůči oné nemoci. Této immunity může ovšem dosáhnouti pro budoucnost i nemocí samou, zastaví-li se tato při tak zv. krisi, t. j. po dosažení nasycenosti. Všechno neštěstí světa, všechna bolest, pochodící z proměny ideí (jejímž symbolem nejvyšším jest sama Smrt), závisí však právě na působení opět jiného zákona, jímž jest zákon setrvačnosti, jenž způsobí obyčejně, že se činnost silnější ideje při reakci nezastaví v rovnovážné poloze, nýbrž přechází do krajnosti, slabší ideji záhubné. K zachování rovnováhy může pak přispěti toliko třetí, v záloze stojící síla. To jsou tudíž zákony magických sil a moci talismanů, resp. amuletů, řídících se zásadami homeopathické léčby.

K vůli alespoň zásadní úplnosti bylo by na tomto místě uvésti ještě příklad dvou jiných synthetických talismanů. Jeden z nich jest spojen s existencí kouzelného prstenu, zajímavý to doklad stáří v historii těchto magických šperků. Než nechme mluviti příslušný text samotný: (viz: Haupt, Akk. Sum. Keilschrifttexte, Nr. 11, Kol. II., 45-53, Jastrow: Religion I., str. 374):

„Tkanice z jasně zbarvené vlny,
připravené čistou rukou, (?)
to proti žloutence oční,
připevni (nemocnému) po pravé straně!
Prsten (pak) „Luluti“ s blýskavým kamenem
přinesený z „jeho“ vlasti,
proti zápalu oka,
na malý prst jeho levé ruky navlékni!
Při nebi budiž zaklnuto!
Při zemi budiž zaklnuto!“

Jedná se zde tudíž o talisman, užívaný při oční chorobě jakési (v originále zvané „amurrikanu“), jež podle ideogramů, při psaní užívaných, znamená asi žloutenku. Zajímavým jest zde kombinování obvykle používaných barevných vlněných tkanic s magickým prstenem, zvaným zde Luluti, opatřeným, dobře-li lze textu rozuměti kamenem ze země, odkud jest nemocný domovem. Kámen, krom přívlastku „blýskavý, třpytivý“, není blíže popsán a zůstává tudíž neznám. Týž text, kol. II., verš 54-32 (Jastrow I., 374—375) uvádí opět synthetický amulet, mající za účel zaháněti jakékoliv démony (jejichž důkladný výčet známým nám již způsobem jest připojen) od lůžka spícího, nebo nemocného. Prostředek jest prostý:

„Bílou vlnu, utkanou v niť,
u nohou jeho (nemocného?) lůžka
a u jeho hlav uvaž!
Černou vlnu, utkanou v niť
po jeho levici uvaž!
Zlý Utukku, zlý Alu, zlý Ekimmu,
zlý Gallu, zlý Bůh, zlý Rabisu,
Labartum, Labasu, Akhkhazu,
Lilú, Lilítu, Ardat lili,
čarodějství, okouzlení, strašidlo,
zlo a neštěstí, etc.
—  —  —  —  —  —  —  —  —  —
Nechť při nebi jest zaklnuto! Nechť při zemi jest zaklnuto!“

Zvláštním druhem talismanů jsou konečně i masti, pokud nepředstavují pouhé ferencie (nosiče) magické síly, nýbrž synthesi také autodynamických agencií, působících podobně jako talismany. Text (Rawlinson, IV.2, 26 R 7, podobně IV.2, 16, Nr. 2, 30, Jastrow: Religion I., 379) uvádí tento recept, jejž sděluje sám bůh Éa synu svému Mardukovi:

„Proti horkosti (ummu) a (opět) chladu (kúsu), jenž pro tělo jest zhoubným,
(vezmi) vodu z cisterny, jíž (vody?) se ruka nedotkla, naplň jí nádobu šukharatu,
dřevo Binu, bylinu Maštakal, rákos Šalalu, „tlustou“ (?) rostlinu Ukhulu,
třpytný prsten připoj a víno datlové k tomu přiměs,
vylij vodu tuto na onoho člověka,
(potom) vyrvi kořen rostliny Matkanu,
rozmělni čistou sůl a čistou Ukhulu bylinu,
olej Matku, jenž z hor pochází k tomu přidej,
a sedmkráte natři (tím) tělo onoho člověka!“

Jak patrno, jedná se zde o léčení zimnice střidavky, (v originále zvané případně: ummu-kúsu, t. j. „horko zima“), vůči níž se předpisuje jednak lázeň z vody, již se nesmí nikdo rukou dotknouti (zvláštní a v magické technice všeobecně uplatňovaný požadavek), dále z datlového vína a různých bylin. Poté se doporučuje použíti masti, jíž se má sedmkrát (svaté číslo!) namazati nemocný. Součástkou této masti jsou dva druhy nám neznámých rostlin (z jedné z nich se používá pouze kořene), „čistá“ sůl a olej, jehož název (Matku) značí podle Jastrowa „sladký“ (glycerin?). Jakým způsobem byl při tomto experimentu účasten předpisovaný prsten, můžeme dovoditi z předchozích případů. Byl při obřadu patrně navlečen na malíku levé ruky a lesklý jeho kámen zaháněl jako symbol ohně a světla zlé démony od lůžka nemocného.