Kapitola 56a.

MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII.
Kapitola 56a.
LITERATURA.
Vědecký ráz tohoto díla, jejž jsme měli vždy na mysli a oň se poctivě snažili (čtenář nechť posoudí laskavě sám, s jakým výsledkem), nutí nás věnovati též zvláštní kapitolu příslušné literatuře.

Rozdělme ji na původní a moderní.

I. Původní prameny: Jsou to předně zvláštní, nám jíž většinou známá magická díla, a sice sbírky:

1. Maklu: („Spalování“). Pojednává většinou o různých druzích očarování, a spalování kouzelných sošek. Zachováno jest nám 8 desek této, patrně ne objemnější sbírky. Podle Tallqvist-ova výpočtu sestávala tato serie z cca, 1550 řádek a asi 9000 slov. Psána jest foneticky, většinou v metrické formě. Originál jest tudíž v řeči asyrské a původu ne staršího 2 tisíciletí př. Kr. Vydal ji Tallqvist: „Die assyrische Beschwörumgsserie Maglú“.

2. Šurpu: (= taktéž „Spalování“). Obsahem jest tato sbírka příbuznou s předchozí. Měla 9 desek, avšak jest celkem kratší sbírky Maklu. Psána jest zpola foneticky (v řeči asyrské a metricky), zpola dvojjazyčně; t. j. šumersky s interlineárním překladem asyrským. Text asyrský jest však původní a proto znění šumerské (zdánlivě starší) nutno považovati za toliko dodatečný překlad asyrského originálu. Stářím jest sbírka Šurpu stejnou s předchozí. Naposled ji uveřejnil Zimmern: Beiträge zur Kenntnis der babylonischen Religion I.

3. Labartu: sbírka, nazvaná po stejnojmenné démoně; obsahuje asi 3 desky a cca 500 řádků. Zachované nám exempláře jsou silně poškozeny a text jeví proto trhliny. Vydal: D. W. Myhrman: „Die Labartu Serie“, Zeitschrift für Assyr. XVI. 141-200.

4. Murus kakkadi: (= „bolest hlavy“), pojednává o démonech horečnatých nemocí: Ti'ú a Dikhú. Tato sbírka měla 9 desek, z nichž jsou krom menších fragmentů zachovány částečně pouze 3., 6., 8. a 9. deska. Uveřejněny v: Cuneiform Texts XVII., Pl. 12-26.

5. Ašakku-marsu: (= „Ašakku nemoc“) pojednává o stejnojmenném démonu patrně hlavničky. Měla 12 desek, z nichž json nám známy a uveřejněny toliko úryvky 1., 3., 9., 11. a 12. desky a pak 5., jež jediná byla s jistotou určena, jako ke sbírce náležející. (Uveřejněna v: Cuneiform Texts XVII., Pl. 1-11.)

6. Utukké limnúti: (= zlí démoni). Tato obsáhlá sbírka, jejíž obsah jest nám znám toliko asi s polovice, měla kolem 20 desek. Posud se nám dochovaly mimo menši úryvky drobnější, neb větší fragmenty desky 3., 4., 5., 10., 15. a 16. Vydány v: Cuneiform Texts, Part XVI., dodatky: Part XVII., Pl. 46-49.

Vedle těchto hlavních, velikých sbírek máme zachovány ještě zmínky o menších, buď sbírkách, buď samostatných zaklínáních, jež byla jako texty patrně dosti veliká, aby dostala zvláštní název. V jednom zaklínání (viz Jastrow: Religion I., str. 389), činí se zmínka o textu, jenž se zval: „Zaklínač jest pravým obrazem Mardukovým.“ Jiný, v originálech zmíněný text, resp. sbírka jest zmíněn v kouzelném textu Labartu I., Kol. II., 28 pod názvem: „Nevidí lidé“.

Vedle čistě kouzelných textů jsou důležitým pramenem hlavně nekromantických rituálů dvě epické básně:

1. Ištařina cesta do podsvětí: Rozměr: 136 veršů; (80 plus revers: 58). Text uveřejnil nejprve Talbot: Transactions of 1.) Royal Society of Liter. 2.) the Society of Biblical Archeology II., 179; r. 1865. Pak Lenormant: Les premières civilisations II., str. 84-93, r. 1874, Schrader: D. Höllenfahrt d.Ištar, r. 1874. Oppert: L' immortalité de l'âme chez les Chaldéens r. 1875 (fantastický překlad!). Z posledních překladů jest nejlepší: Jeremias: D. Bab.-Ass. Vorstellungen v. Lebem n. dem Tode, Lipsko 1887, Jensen: Keilinschriftliche Bibliothek VI.-I. a Weber: Literatur, viz též: Gressmann: Altorientalische Texte u. Bilder.

Vlastní originál básně pochází z Ašurbanipalovy knihovny v Ninive, a byl vydán v: Cuneiform Texts XV., deska 45-48.

2. Epos o Gilgamešovi (Nimrodovi): Největší a nejkrásnější básnické dílo babyl. literatury. Sestává z 12 desek, z nichž některé jsou nám dochovány toliko ve fragmentech. Pocházejí téměř vesměs z druhé redakce z knihovny Ašurbanipalovy v Ninive, a pouze dva nám známé úryvky, jež se v textu značně liší od redakce mladší, pocházejí z prvotního textu z dob I. babyl. dynastie (2200 př. Kr.). Báseň tato zvala se patrně v originále podle počátečních slov: „Ten, jenž vše (?) viděl …“ Její auktor jest neznám. V asyrském klínovém katalogu jako auktor označovaný kněz-videc (?), jménem Sinliki-unninni jest patrně jen původcem Ašurbanipalovy recense. Z počtu 12 desek jest nejdůležitější XI., jež líčí episodicky potopu světa (vzor potopy biblické). Stručný obsah eposu: Gilgameš, král z města Uruku pachtí se za fysickou nesmrtelností, avšak nadarmo. První zprávu o této básni podal r. 1872 George Smith v sezení Society of Biblical Archaeology, Londýn. Z Ašurb. knihovny pocházející texty vydal pak r. 1884 Haupt: D. babylonische Nimrod-epos, Assyrolog. Bibliothek. Překlady: Jeremias: Izdubar-Nimrod, Jensen: Keilinschriftliche B. VI.-I. Srovnej též výtah v Gressmannovi.

II. Prameny moderní:

Tyto lze rozlišovati různě, podle převládání, nebo vzájemného kombinování dvou hledisek: asyrologického a okkultního. Kombinace obou těchto směrů, jež jest vodítkem také našeho díla určuje pak:

I. skupinu (díla okkultní, zpracovaná současně s hlediska vědy asyrologické). Spisu tohoto druhu, byť i méně soustavného, není, pokud jest mám dobře známo t. času na knižními trhu evropském, neb i jiném!

II. skupina (díla, obírající se okkultismem babylonským, psaná asyrology, avšak neokkultisty):

V tom směru největší a zvláště okkultisty často citované jest dílo Lenormantovo: Les sciences occultes en Asie: 1.) La Magie chez les Chaldéens et les origines accadiennes, 2.) La divination et la science des Présages chez les Chaldéens; vyšlo: Paris, Maisonneuve, 1875. Obě tyto knihy byly přeloženy též do němčiny a vydány pod titulem: Die Geheimwissenschaften Asiens: François Lenormant: Die Magie u. Wahrsagekunst der Chaldäer, Jena, 1878.

Máme-li podati stručný posudek o tomto díle, jež jest až podnes nevyčerpatelnou studnou francouzských, německých i našich okkultistů pokud jde o magické soustavy babylonsko-asyrské, možno říci: Kniha Lenormantova jest nyní úplně zastaralá; hemží se omyly a nedorozuměními, jež jsou ovšem zcela vysvětlitelny tehdejším stavem asyrologie, jako vědy, (v létech 70tých min. století). Nad to vyniká značnou nesoustavností, jež činí laikovi většinou, nemožným v ní se vyznati. Tak upadá Lenorm. hned I. kapitolou in. medias res, uváděje text, jenž svou obtížností by vyžadoval jisté všeobecné přípravy a obeznámení se se základními pojmy babyl. okkultismu vůbec. Překlady textů, tam uvedené, nelze většinou již vůbec používati, nehledě k zastaralé citaci, neboť Lenorm. nebyly dosud vůbec známy názvy a systému oněch klassických, námi svrchu uvedených kouzel. sbírek. Také pojem jazyka a národa šumerského, jako takového se v díle Lenorm. dotud neobjevuje. Resumé: spis Lenormantův jest pro asyrologa nyní bezcenným, a laika může přivésti jen do omylů. Cenu má pouze historickou a při náležité kritičnosti asyrologie znalého čtenáře nejvýše ještě jako snůška materiálu.