Kapitola 56b.

MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII.
Kapitola 56b.
Jiným spisem této skupiny jest obsáhlé dílo Morrise Jastrowa, professora pennsylvanské university v U. S. A.: Die Religion Babylonien und Assyriens, díl I., a II. — XVI. kap. I. dílu, nazvaná: Die Zaubertexte (str. 273-392), byla nám hlavní oporou v naší práci nejen jako ukazatel a vůdce v příslušné literatuře, nýbrž z největší části i svým obsahem. Zmíněné dílo jest se str. asyrologické znamenité a poměrně nové (1905), pokud ovšem naráží Jastrow (ne okkultista!) na technické a specielní otázky magie a esoterismu vůbec, projevuje namnoze názory diletantské, neinformované, někdy i naivní. Tuto méně příznivou stránku vyváží však na druhé straně i pro okkultistu velecenný obsah Jastrowova díla vzhledem k snesenému tam materiálu a četným citátům (překladům).

Další monografií tohoto druhu jest spis Otty Webra: Die Dämonenbeschwörungen. Bohužel nám nebylo možno použíti tohoto zajisté výborného, nedávno poměrně vyšlého díla, poněvadž je nemá ani knihovna pražské university, ani bibliotheka orientálního semináře.*)

Jinou cennou, byť poněkud zastaralou pomůckou byly nám knihy dra. Jeremiase: Hölle und Paradies, hlavně však jeho: Die Babyl.-Assyr. Vorstellungen vom Leben nach dem Tode. Jeremias vůbec vyniká (i v jiných svých dílech) znamenitou přehledností a znalostí příslušné látky, o níž dovede systematicky snésti více než dostatečnou spoustu dokladů.

Dalšími spisy této skupiny, jež jsou neocenitelny tím, že nás seznamují s příslušnými magickými texty v originále, v celém jejich rozsahu a s připojením překladu a vysvětlitek, byla by zejména tato díla:

Zimmern: Beiträge zur Kenntnis der babyl. Religion,

Zimmern: Keilinschriften u. altes Testament,

Zimmern: Hymnen,

Reisner: Babylonisch-Sumerische Hymnen,

King: Babylonian Magic and Sorcery,

Fossey: Magie Assyriene,

Haupt: Akkad.-Sumerische Keilschrifttexte.

Zvláště pak: Frank: Studien zur Babylonischen Religion, Lipsko, 1911. Keilinschriftliche Bibliothek: VI.-I. Jensen: Ass.-Bab. Mythen u. Epen, a VI.-II.; Jensen: Texte zur assyr.-babyl. Religion.

III. skupina: Spisy o asyrsko-babyl. okkultismu, sepsané okkultisty ne asyrology. Z různých stručných i méně stručných monografií toho druhu, sepsaných většinou ve formě článků v okk. časopisech nutno se zmíniti o dvou pojednáních:

1. Příslušná, dosti obsáhlá stať v Kiesewettrově díle: Der Occultismus des Altertums, I. Teil. Posudek: Přehledně a informačně sestavená monografie, jež má jedinou chybu: Od A až do Z opírá se toliko o jediný pramen: výše zmíněné dílo Lenormantovo, jež vyčerpává se všemi zastaralostmi a omyly, k nimž připojuje i nové (chyby tisku nevyjímaje), jak ani nemůže býti jinak při auktorově neinformovanosti v asyrologii.

2. V r. 1913 v Přerově vyšlé Griesovo pojednání: Okkultism u Akkadů ve sbírce: Knihovna svobodné školy věd hermetických: Dějiny okkultismu. Přepracováno podle Kiesewettra. Posudek: Omyly Lenormantovy plus omyly Kiesewettrovy znásobují se zde překladatelskými i tiskovými omyly českého auktora. Niveau vědomostí asyrologických v tomto spise odpovídá stavu této vědy tak asi kol r. 1870 min. století. I když připustíme, že nebylo u nás Čechů před válkou jistě více než pět lidí, kteří byli dostatečně s asyrologií obeznámeni, měl auktor „Okk. u Akkadů“ přece jen možnost obrátiti se na přístupnou německou literaturu, jež by ho byla vyvedla z omylů a nesmyslů tak hrubých. Jména králů, bohů, démonů, většinou hrozně zpotvořená jdou tu svorně s nesmysly historickými. Tak nezná auktor nejen vůbec Šumerů a plete je s Akkady, nýbrž zaměňuje tyto poslední s Arijskými Kuššity (spr. Kaššity) a do toho všeho míchá vytrvale Chaldejce, kteří se přece objevují v Babylonii až v 1. tisíciletí př. Kr. najmě již v době řecké. Z věcných omylů bylo by upozorniti na komický lapsus na str. 8. v listině vyčítaných bohů. Jako pátý objevuje se tam celkem bezvýznamný bůh (Jastrow jej vůbec nezná) jménem Bin. Podle jména a způsobu psaní jest to „bůh průplavů“ (ilu ša nartabím; šumerský klínopis bin značí = nartabu = průplav). Kiesewetter překládá v básnickém nápadu: der Gott der befauchtender Kanäle, vystihuje tak význam babylonských průplavů pro vegetaci, a Griese šel dále, a překládaje: Bin, bůh pohlavních ústrojů, rozšířil tak beztoho obsáhlý babyl. Pantheon o božství, o jakém se Babyloňanům vůbec nezdálo. Buďme však spravedlivi: Jako informační pomůcka jest Griesovo pojednání dosti dobré, jemu vděčí auktor této knihy, že počal se studiem assyrologie; jeho spis jest tudíž jaksi nevlastním dítkem onoho pojednání Griesova, jemuž se aspoň dobrá vůle nedá upříti.

Ke konci uvádíme ještě ostatní asyrologické a okkultní spisy, jejichž obsahu jsme použili více nebo méně ve svém díle; jsou to zejména knihy:

Delitzsch: Assyrische Lesestücke,

Delitzsch: Bábel a bible (české vydání v Praze, 1906),

Meissner: Die Keilischrift (Sammlung Göschen),

Delitzsch: Kleine sumerische Sprachlehre,

Jeremias: Handbuch der altorientalischen Geisteskultor,

Gressmann: Altorient. Texte und Bilder zum alten Testament,

Swen Hedin: Bagdad, Babylon, Ninive,

Thuireau-Dangin: Die sumerischen u. akkadischen Königsinschriften,

Lane: Arabská společnost ve středním věku,

Starý Zákon v textu hebrejském, latinském a českém (Bible Králická),

Lexa: Náboženská literatura staroegyptská, 2 díly,

Seligmann: Der böse Blick u. verwandtes,

St. de Guaita: Chrám satanův,**)

Dr. J. Prášek: Dějiny kulturních národů dávného východu.

*) Podle dodatečné informace jsme zvěděli, že tato monografie jest rozsahu poměrně malého, má totiž jen cca 35 str. malého formátu.

**) Nákladem „Sfinx“, 1921, str. 402 s přílohami.