KLADIVO NA ČARODĚJNICE.

KLADIVO NA ČARODĚJNICE.
MaIIeus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) se skládalo ze tří částí, z nichž první pojednáná, o ,,třech nezbytných průvodních jevech čarodějnictví, jimiž jsou Ďábel, Čarodějnice a dovolení Všemocného Boha". Zde se čtenáři nejprve připomíná, že nevěřit a čarodějnictví je kacířství.Dále se zabývá tím, zda inkubové a sukubové mohou mít děti, souloží čarodějnic s ďáblem; jestli čarodějnice mají schopnost ovládat mysl lidí a vnutit jim lásku nebo nenávist; zda čarodějnice dokáží otupit schopnost plození nebo znemožnit pohlavní akt; jestli čarodějnice mají sílu vzbudit v muži iluzi, že jeho pohlavní orgán byl zcela oddělen od těla; různými způsoby, jaké mohou čarodějnice použít k usmrcení dítěte v děloze, atd. atd.
Druhá část ,,pojednává o metodách, pomocí nichž je činnost čarodějnic řízená a jak lze jejich působení úspěšně zrušit"; popisuje ,,několik praktik, pomocí nichž ďáblové prostřednictvím čarodějnic uvádějí v pokušení a vábí nevinné, aby se dali na toto hrozné řemeslo; způsob, jakým se uzavírá oficiální pakt se zlem; přemisťování čarodějnic z místa na místo; postupy, jimiž čarodějnice ztěžují a brání plození; praktiky, kterými fiktivně zbavují muže jeho pohlavního orgánu; hrozné zločiny páchané čarodějnicemi - porodními bábami na dětech - buď jejich zabíjení nebo nabízení ďáblům tím nejprokletějším způsobem; jak čarodějnice škodí dobytku, vyvolávají krupobití a bouře a způsobují, že blesk udeří do lidí a zvířat". Poté následují způsoby léčení výše uvedených postižení.
Třetí část knihy, ,,vztahující se k právnickým postupům u církevních i občanských soudu proti čarodějnicím a všem kacířům", je snad nejdůležitější. Pojednává se zde o soudním procesu. ,,Kdo jsou ti správní soudci u procesu s čarodějnicemi?" zní první otázka. Dále následuje popis metod iniciování procesu; slavnostní přísaha a prověření svědků; kvalita, postavení a vztah svědků k obžalovaným - zda mohou být připuštěni jako svědci úhlavní nepřátelé. Zde se říká, že ,,svědectví lidí špatné pověsti a zločinců a sluhů proti pánům je povoleno.... je třeba si všimnout, že svědka nediskvalifikuje žádný druh nepřátelství". Dozvídáme se, že v případě čarodějnictví skutečně každý může podávat důkazy, i když v jiném soudním případě by svědčit nemohl. Dokonce je přípustné i svědectví malých dětí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že autoři knihy Malleus MaIeficarum trpěli určitou posedlostí. Mnoho kapitol se například zabývá sexuálními aspekty čarodějnictví.
Kdo byli autoři této nechválně známé práce?
Byli to dva dominikáni, Jakob Sprenger a Heinrich (Institor) Kramer.
Witchcraft Ancient and Modern (Staré a moderní čarodějnictví)
Raymond Buckland, HC Publications, New York,1970.

POZNÁMKA:
V roce 1484 papež Inocenc VIII. vydal svou bulu proti čarodějnicím. O dva roky později dva slavní němečtí mniši, Heinrich Institoris Kramer a Jakob Sprenger, vydali neuvěřitelný výmysl proti čarodějnictví Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato kniha obsahovala závazné pokyny k pronásledování čarodějnic. Ale když knihu předložili Teologické fakultě Kolínské univerzity - v té době ustanovenému cenzoru - většina profesorů s ní odmítla mít cokoli společného. Kramer a Sprenger se nedali zastrašit a souhlas fakulty padělali. Tento podvrh byl odhalen až v roce 1898.

ZDROJ : VELKÁ UČEBNICE ČARODĚJNICTVÍ A MAGIE.