LADISLAV HOJER.
Ladislav Hojer (15. března 1958 - 7. srpna 1986, Praha) byl český sadistický vrah, který mezi lety 1978 až 1981 zavraždil na území Československa celkem 5 žen.
Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě malý a po ukončení zvláštní školy se vyučil sklenářem. Jeho IQ bylo 88, což je na spodní hranici průměru. Byl zatčen 11. února 1982 v souvislosti s vyšetřováním vraždy Anny Š., spáchané začátkem října 1981. Ke svému činu se přiznal, avšak kriminalistům bylo zřejmé, že tak dokonalý způsob, jakým byla vražda spáchána, nasvědčuje tomu, že nevraždil poprvé. Postupně se přiznal k dalším čtyřem vraždám a osmnácti znásilněním nebo pokusům o ně.
Eva R. (29 let) - Svou první vraždu Hojer spáchal v noci z 1. na 2. listopadu 1978 v Děčíně, kam se vydal aby podle svých slov „poznal krásy naší země, ale také se podíval po nějaké ženské“. Evu R. napadl Hojer na nábřeží Labe, srazil ji k zemi, bezvládnou odtáhl do křoví, kde ji uškrtil a znásilnil.
Ivona S. (25 let) - Tuto studentku medicíny zavraždil Hojer nad ránem 9. února 1980 v nočním vlaku z Prahy do Děčína. Hojer byl v té době vojákem základní vojenské služby a v rámci opušťáku jel od Děčína podle svých slov za kamarádem. Ivonu S. si vyhlédl při nástupu do vlaku a když odešla z kupé na toaletu vnikl za ní, uškrtil ji její vlastní šálou a znásilnil. Poté zámek kabinky pomocí obyčejného klíče zvenku otočil do polohy „obsazeno“ a ve stanici Ústí nad Labem vystoupil. Asi za dvě hodiny se vrátil dalším vlakem zpět do Prahy. Tělo Ivony S. bylo nalezeno kolem osmé hodiny ranní úklidovou službou ČSD.
neznámá (25 - 35 let) - V srpnu 1980, opět během své vojenské dovolené, jede Hojer opět navštívit kamaráda, tentokráte do Košic. Na břehu ružínské nádrže napadl osamělou ženu, při jejím škrcení však u něj došlo k předčasné ejakulaci, čímž o ženu ztratil zájem. Její mrtvou ovázal nalezeným drátem, zatížil kamenem a odtáhl do vody. Tělo bylo objeveno až 11. října 1981 již ve značném stádiu rozkladu (hlava a zápěstí byly nenásilně odděleny od těla). Podle oděvu se jednalo o čs. státní příslušnici ve věku mezi 25 - 30 lety, více informací se však i kvůli liknavosti slovenkých vyšetřovatelů zjistit nepodařilo a totožnost ženy je dodnes neznámá.
Ivana M. (18 let) - 30. ledna 1981 ráno Hojer přijel vlakem do Brna a celý den se toulal po městě až kolem třetí hodiny ranní narazil na tramvajové zastávce na atraktivní osmnáctiletou Ivanu M., která se vracela z plesu. Odtáhl ji do parčíku kde se ji pokusil znásilnit a protože se bránila, tak ji uškrtil. Poté jí nožem odřízl prsy a genitál, které si odvez v igelitové tašce domů. Na těle oběti bylo při ohledání nalezno také více než 40 bodných ran povrchního charakteru. Hojer nechal na místě činu bez povšimnutí peněženku, šperky i hodinky zavražděné.
Anna Š. (51 let) - Poslední vraždu spáchal Hojer 3. října 1981 po 22. hodině nedaleko svého bydliště u můstku přes Motolský potok v Praze 5. Číhal zde na svou oběť minimálně hodinu až kolem procházela jedenapadesátiletá Anna Š., vracející se z večerního koncertu. Hojer ji kvůli dobré postavě považoval za třicetiletou a rozhodl se, že ji přemluví k pohlavnímu styku. Rozhovor se omezil na tři věty, poté Hojer ženu napadl, rozřízl jí nožem šaty a znásilni ji. Nakonec jí přétáhl její vlastní punčochu přes hlavu a uškrtil ji, aby ho nemohla identifikovat.
Zatčen byl na základě výpovědi duševně nemocného pacienta, který se přiznal k vraždě Anny S., avšak vyšetřováním bylo zjištěno, že v době činu byl bezpečně za mřížemi. Znal však určité detaily z místa činu, které nebyly veřejně známé. Muž nakonec vypověděl, že mu kamarád na procházce ukazoval místo činu a vyprávěl, že se zde stala vražda ženy, která byla uškrcena vlastními punčocháči. Tím kamarádem byl Hojer, který se po výslechu k vraždě přiznal. Dále byly zjištěny částečky látky z jeho kalhot na oděvu zavražděné a naopak a jeho krevní skupina se shodovala se vzorky slin a spermatu zajištěnými na místě činu. Hojer také označil mezi svými věcmi nůž, který použil k rozřezání oděvu oběti.
Během roku 1982 se přiznával k dalším vraždám, jejichž výčet se zastavil na čísle pět. Kriminalisté se domnívali, že má na svědomí minimálně ještě další dvě vraždy, ke kterým se však nepřiznal.
Podle znaleckých posudků z oboru psychiatrie, sexuologie a psychologie byl Ladislav Hojer primitivní psychopat, amorální, asociální osobnost se schizoidními rysy a agresivními tendencemi. Trestného jednání se dopouštěl při neporušeném vědomí a s rozmyslem znesnadnit svoje odhalení. Byl schopen své opakované jednání brzdit a korigovat. Jeho postoj k obětem svědčí o bezcitnosti a brutalitě, o absenci aspoň dodatečného soucitu, výčitek svědomí či lítosti. Trestnou činnost nelze vysvětlit vrozenou, v dospívání se projevující deviací, ale navyklým, dosažením úspěchu zafixovaným způsobem úchylného pohlavního ukájení, v němž krutost vůči oběti je účelová a prvořadá.
Z posudků vyplývalo, že: 1) duševní porucha nebyla zjištěna, 2) resocializace, byť dlouhodobým trestem, není možná, 3) ochranné léčení v uzavřeném psychiatrickém ústavu není navrženo.
Za své brutální činy byl odsouzen k trestu smrti a popraven 7. srpna 1986 v Pankrácké věznici. Před vykonáním trestu se bál smrti, vzpouzel se, pokálel a dokonce zranil katova pomocníka, kterému zlomil prst.