NOSTRADAMUS.

NOSTRADAMUS.
Michel de Nostredame zvaný Nostradamus (* 14. prosince 1503, Saint-Rémy-de-Provence - 2. července 1566, Salon-de-Provence) byl francouzský lékař, který proslul jako prorok. Narodil se v rodině Židů konvertovaných na křesťanství. V patnácti letech, kdy studuje v Avignonu, je už zkušeným astrologem, který vysvětluje nebeské jevy spolužákům. Roku 1529 začíná studovat lékařskou vědu na univerzitě v Montpellieru. Věnuje se zejména starým lékařským a filozofickým textům, anatomii a lékopisu. Po získání diplomu se zdokonaluje v Agenu pod dohledem lékaře filologa Julese-Césara Scaligera.

Kromě úcty a reputace si již od prvního vydání proroctví roku 1555 Nostradamus vysloužil posměch a odpor. Jedním z nejzuřivějších odpůrců se stal jeho bývalý mistr, lékař Scaliger, který tvrdil, že Nostradamovy předpovědi jsou snůškou lží a výmyslů. Ani později na tom nebyl o nic lépe. V 19. století se dokonce jeho jméno vžilo ve francouzštině jako synonymum pro „mága, kouzelníka“ používané podle Littrého slovníku pouze v posměšném významu. Ku prospěchu mu nebylo ani to, že jeho výroky byly používány k politické propagandě. Například během druhé světové války interpretoval Goebbels některá jeho čtyřverší jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk. Po útoku na World Trade Center se na Internetu objevily verše, v nichž údajně Nostradamus tuto událost předpověděl. Ve skutečnosti šlo o montáž z několika čtyřverší nebo o falešnou napodobeninu.

V každé době existovali lidé, kteří Nostradama hájili a hájí. Podle nich samotné životopisné údaje svědčí o tom, že mínil své předpovědi upřímně. Byl prototypem renesančního člověka s širokým záběrem. Věnoval se lékařské vědě, literatuře, astronomii, astrologii, výrobě léků atd. Nesrozumitelnost a tajuplnost jeho proroctví je podle jeho příznivců dána tím, že žil v nebezpečné době, v níž bylo třeba mít se na pozoru.

Právě nejednoznačnost Nostradamových čtyřverší svádí mnohé, aby se pokusili o konkrétní výklad. Není to jednoduché. V prvé řadě v 16. století neexistovala jednotná typografie. Pravopis jednotlivých slov se od jednoho vydání k dalšímu mění, až může dojít k naprosté změně původního významu. Například z výrazu Par le cinquiesme (skrze pátého/ý/ou) se postupem času stává Carle cinquiesme = Karel V. Druhým kamenem úrazu je volnost, jakou si sám autor dopřál při psaní čtyřverší. Používá často archaickou, někdy i originální větnou skladbu, francouzské výrazy míchá s latinskými, řeckými a provensálskými. Hraje si s anagramy, hojně využívá alegorických obratů a mytologických narážek. Sám přiznává, že některá slova upravil. To vše činí z jeho veršů tvrdý interpretační oříšek. Některé naopak zarážejí svou přesností. Nejslavnějším je v tomto ohledu pětatřicáté čtyřverší z první stovky veršů, které podle Nostradamových současníků předpovědělo smrt krále Jindřicha II. Hovoří se v něm o dvou lvech, starém a mladém, kteří se utkají v zápase. Mladý lev při něm starému vypíchne oko a zraněný sok posléze umře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následek poraněného oka, které mu při turnaji v Paříži probodl kopím mladý hrabě Montgomery.

Mezi vykladači Nostradamových veršů existuje přinejmenším jeden, který se nespletl. Jean-Charles de Fontbrune na základě čtyřverší předpověděl rok předem zvolení Francoise Mitterranda francouzským prezidentem a atentát na papeže Jana Pavla II. v roce 1981. Jeho kniha se v té době prodávala rychlostí 5 000 exemplářů za den.