NECRONOMICON XIII.
TEXT MAGAN
Následující verše pocházejí z tajemného textu nějakého kněze kultu, který je vším co zbylo ze staré víry jež existovala již před tím, než byl postaven Babylon. Původně byl v jejich jazyce, avšak já jsem ho přeložil do zlaté řeči mé země tak, že mu můžete rozumět. Narazil jsem na tento text při mých dávných cestách po krajích sedmi legendárních měst URu, které již neexistují. Vypravuje o válce mezi bohy, která se odehrávala v dobách, kam lidská paměť nesahá. Jsou tam popsané hrůzy a příšernosti, se kterými se kněz setká při svých obřadech, jejich příčiny (smysl), jejich přirozenost a podstata. Počet řádků je posvátný i slova jsou posvátná a jsou nejúčinnějším kouzlem proti zlým. Někteří venkovští mágové je píší na pergamen nebo do hlíny, na keramiku, nebo je kreslí do vzduchu, aby tak mohly být účinné, a aby si bohové připomněli slova smlouvy.
Přepsal jsem tato slova do svého jazyka a během těchto mnoha let je věrně zachovával. Má vlastní kopie půjde se mnou na místo, kam se odeberu, až bude můj duch odtržen od těla. Avšak pečlivě věnuj těmto slovům pozornost a vzpomínej! Neboť vzpomínání si je nejdůležitější a nejmocnější magií, jsa vzpomínkou věcí minulých i věcí budoucích, které jsou tou stejnou vzpomínkou. Neukazuj tento text nezasvěceným, protože způsobuje v lidech a ve zvířatech šílenství (zuřivost).
Text:
I.
MAGAN TEXT
Naslouchej a rozpomeň se!
Ve jménu ANUa, rozpomeň se!
Ve jménu ENLILa, rozpomeň se!
Ve jménu ENKIho, rozpomeň se!
Když na výšinách nebesa neměla jméno,
Země nebyla pojmenovaná,
A nebylo nic kromě moře ABSU,
Starého,
A MUMMU TIAMAT, Staré,
Jenž je všechny nesla,
Byly jejich vody jako jedna voda.
V tomto čase, dříve než byli zrozeni STARŠÍ BOHOVÉ,
Nebyli nazýváni jménem,
Jejich osudy byly neznámé a neurčité,
Tehdy se stalo, že bohové byli stvořeni uvnitř Starého.
LLMU a LLAAMU se zrodili a byli nazváni jménem,
A po věky rostli věkem i rozměrem.
ANSHAR a KISHAR byli zrozeni,
zrodil se i ANU,
jenž zplodil NUDIMMUDa, našeho pána ENKIho,
Jenž nemá mezi bohy žádného soupeře.
Rozpomeň se!
Starší se spolčili
Jak se stále vzdouvali, vyrušili TIAMAT, Starou.
Vskutku, sužovali břicho TIAMAT
Svým povstáním v příbytku nebes.
ABSU nemohl zmenšit jejich křik
TIAMAT byla před nimi němá.
Jejich konání bylo Starým odporné.
ABSU povstal, aby Starší bohy potajmu zničil.
ABSU bojoval magickými čáry a kouzly,
Avšak byl zabit čarodějnictvím Starších bohů.
A to bylo jejich první vítězství.
Jeho tělo leželo v prázdném prostoru
V průrvě nebes
Ukrytý
Ležel,
Avšak jeho krev křičela k příbytku nebes.
TIAMAT
Rozzuřená
Naplněna zlým pohnutím
Řekla,
Nechť stvoříme zrůdy,
Které mohou jít a bojovat proti
Těmto synům nepravosti
Vražednému pokolení, které zničilo
Boha.
Povstala HUBUR, ta, jenž dává tvar všem věcem,
A je držitelkou Magie stejně jako náš pán.
Dodala k arzenálu Starých nedostižné zbraně,
Nesla hadí příšery
Ostrých zubů, dlouhých tesáků,
Naplnila jejich těla jedem
Zuřivé draky oděla hrůzou
Korunovala je svatozáří, učinila je jako bohy,
Tak, aby ten, kdo je spatří zemřel
A aby je s jejich vztyčenými těly
Nikdo nemohl zahnat.
Vzývala zmiji, draka a okřídleného býka,
Velkého lva, zuřivého (šíleného) boha a štířího člověka.
Mocné zběsilé démony, opeřené hady, člověka-koně,
Zplodila zbraně, které v boji
Nešetří žádného odvážného,
Čarovala kouzly starého čarodějnictví,
. . . kromě toho jedenáct z nich zrodila
S KINGUem jakožto vůdcem přisluhovačů.
Rozpomeň se!
ENKI
Náš pane
Maje strach z porážky, povolal jsi svého syna
MARDUKa
Povolval jsi jeho syna
Syna Magie
Řekl jsi mu tajné jméno
Tajné číslo
Tajnou podobu
Díky čemuž mohl bojovat
Se zástupem Starých
A zvítězit.
MARDUK KURIOS!
Nejjasnější hvězda mezi hvězdami
Nejsilnější bůh mezi bohy,
Syn magie a meče,
Dítě moudrosti a slova,
Jenž zná tajné jméno
Jenž zná tajné číslo
Jenž zná tajnou podobu
Vyzbrojil se diskem síly
Jel kupředu v ohnivém voze
Mocným hlasem volal kouzlo
Sálajícím plamenem vyplnil své tělo
Draci, zmije, všechno padlo
Lvi, lidé-koně, vše bylo zabito.
Mohutné kreatury HUBURu byli zabity
Kouzla, zaklínání, čarodějnictví bylo zlomeno.
Nic kromě TIAMAT nezůstalo.
Velký had, obrovský červ
Had s železnými zuby
Had s ostrými drápy
Had se smrtícíma očima,
Ona vyrazila proti MARDUKovi,
S řevem
S proklínáním
Vyrazila.
MARDUK udeřil diskem síly
Oslepil TIAMATiny smrtící oči
Monstrum zvedlo a narovnalo svá záda
Dávalo rány do všech směrů
Chrlilo prastará mocná slova
Křičelo prastará zaklínání
MARDUK udeřil znovu a foukl
Do jejího těla zlý (odporný) vítr
Jenž vyplnil zuřícího, zkaženého hada
MARDUK jí vstřelil do chřtánu
Kouzelný šíp ENKIho magie
MARDUK udeřil znovu a oddělil
Hlavu TIAMAT od jejího těla.
A vše ztichlo.
Rozpomeň se!
MARDUK
Vítěz
Vzal desky (tabulky) osudu
Neurčeného
Pověsil si je kolem krku.
Velebil Starší bohy.
Byl prvním mezi Staršími.
Roztrhl TIAMAT ve dví
A utvořil nebesa a zemi,
S bránou, která udržuje Staré Vně.
S bránou jejíž klíč je navždy ukryt
Vyjma synům MARDUKa
Vyjma stoupencům našeho pána
ENKIho
Prvního mezi bohy v magii.
Z krve KINGUa utvořil člověka.
Zbudoval strážné věže pro Starší bohy
Upevnil jejich hvězdná těla jakožto souhvězdí
Takže mohou hlídat bránu ABSU
Hlídají bránu TIAMAT
Dohlížejí na bránu KINGUa
Bránu jejíž strážce je IAK SAKKAK spoutali.
Všechny Starší síly brání
Moc pradávného umění
Magické kouzlo nejstarších
Zaklínání prvotní síly
Hora KUR, hadí bůh
Hora MASHU, hora magie
Mrtvý KUTULU, mrtvý avšak jen spící (snící)
TIAMAT, mrtvá avšak jen spící
ABSU, KINGU, mrtvý avšak jen spící
Vrátí se jejich pokolení?
JSME ZTRACENÍ
Z času před časem
Ze země za hvězdami
Z dob, kdy se ANU procházel po zemi
Ve společnosti jasných andělů.
Přežili jsme první válku
Mezi silami bohů
A viděli jsme hněv Starých
Temných andělů
Chodících po Zemi
POCHÁZÍME Z RODU, JENŽ BYL PŘED POUTNÍKY NOCI.
Přečkali jsme věk, kdy na zemi vládl ABSU
A síla (moc) vyhladila pokolení.
Přežili jsme na vrcholech hor
A pod úpatím hor
Mluvili jsme se škorpiony
S důvěrou, ale byli jsme zrazeni.
TIAMAT nám slíbila, že už nikdy nezaútočí
Vodou a větrem.
Avšak bohové jsou zapomnětlivý.
Pod mořem NAR MATTARUa
Pod mořem země, NAR MATTARU
Pod světem leží spící
Bůh hněvu, mrtvý, avšak jen spící
Bůh CUTHALU, mrtvý, avšak jen spící!
Pán KURu, klidný, ale hřmící!
Jednooký meč, chladný ale planoucí!
Ten, kdo ho probudí, přivolává prastarou
Pomstu Starších
Sedmi slavných bohů
Sedmi slavných měst
Na sebe i na svět
Dávnou pomstu . . .
Věz, že naše léta jsou léta války
A naše dny jsou měřeny jako bitvy
A každá hodina je život
Ztracený do vnějšku
Ti zvenčí
Postavili márnice
Aby živili ďábly TIAMAT
A krev slabých
Je úlitbou k TIAMAT
Královně upírů (vlkodlaků)
Vykonavatelky bolesti
K jejímu vzývání
Červená tekutina života
Musí být vylita na kámen
Kámen udeřen mečem
Kterým bylo zabito jedenáct lidí
Obětovaných HUBURovi
Tak, aby úder zazvonil Vně
A přivolal TIAMAT z jejího spánku
Z jejího spánku v jeskyních
Země.
Nikdo se potom už nemůže odvážit snažně prosit
Protože vyvolat smrt znamená pronést
Poslední modlitbu.