NECRONOMICON XVII.

NECRONOMICON XVII.

A existují Čtyři duchové prostoru, a ti přicházejí na větru, a jsou věcí větru a ohně. A První přichází ze severu a je nazýván USTUR a má lidskou podobu. A
on je Nejstarší z těch Čtyř a Velký vládce světa.
A Druhý přichází z východu a nazývá se SED. Má tvar býka, avšak s lidským obličejem, a je velice mocný.
A Třetí přichází z jihu a je nazýván LAMAS a má tvar lva, ale s lidskou hlavou, a řídí věci plamene a sežehujícího větru.
A Čtvrtý přichází ze Západu a je nazýván NATTIG a má tvar orla, ale s lidským tělem, ale jen tváří a křídly orla a s orlími spáry. A tento orel přichází z moře a je velkým tajemstvím.
A oni přicházejí od Nuzku na Uru, nečekají a jsou tu stále, a ve svém ročním období přijímají poutníky. A doba od SED je ta Velké noci, když je medvěd
zabit,a to je v měsíci AIRU. A roční období od LAMAS je měsíc ABU, a ono NATTIGa je ARAHSCHAMMA a konečně to od USTUR v SCHABATU. Toto jsou Čtyři duchové Čtyř prostorů a jejich roční doby. A oni bydlí mezi prostory Slunce a nejsou z nich, nýbrž jako hvězdy a - jak se říká - z IGIGI ze samotného IGIGI, i když to není zcela známo.
A aby byli přivoláni tito a jiní démoni, musí být v nové misce, která má puklinu spálena rostlina AGLAOPHOTIS a srozumitelně recitovány zaklínání. A musí to být během Zlých časů a nocí.
A může být přivolán AKHKHARU, který saje krev z člověka, když chce být člověkem, a musí se vzít to, co použil MARDUK ke stvoření člověka: krev KINGUa. Ale AKHKHARU nebude nikdy člověkem.

A AKHKHARU může být přivolán, když je znám jeho znak, který vypadá takto:

A mohou být voláni LALASSU, kteří vyhledávají místa lidí a usilují o to, aby se stali člověkem. Ale nesmí se s nimi hovořit, tak aby kněz nebyl nakažen šílenstvím a nestal se žijícím LALASSU, který musí být zabit a jeho duch vyhnán, neboť on je Zlo a způsobuje jedinou hrůzu, a nemůže od něj přijít nic Dobrého. Je roven LALARTU, který pochází ze stejné rodiny jako onen, jen že LALARTU žije jednou žil a nyní je zajat mezi světy a hledá vstup jednoho nebo do druhého. A vchod do těchto mu nesmí být ukázán, neboť jeho schopností je vytvářet nemoci a bude zabíjet matky při porodu stejně jako LAMMASCHTA, královna nemocí a běd.
A znaky, se kterým mohou být přivoláni jsou tyto, v případě, že je kněz potřebuje - ale věz, že to není správné. ,

A toto je pečeť LALASSU:

A toto je pečeť LALARTU:

A věz, že MINU od ENKIho je mocnější než tyto a stejně tak proti všem Pracem Démonického charakteru, a mnohé z nich tím mohou být zbytečné. Proto musí být stále ukryt.
Věz, že GELAL a LILIT přicházejí rychle, když jsou voláni, a přepadají postele lidí, aby uloupil vodu života a pokrm života, a tak uspíšili smrt, ale jejich snahu jsou marné, neboť nevlastní formule. Ale kněz je má, a pokrm života a voda života mu mohou být přineseny takovými jako jsou oni, musí je zavolat. Ale musí volat mnohé, neboť po uplynutí jedné desetiny Měsíce jsou prvky mrtvé.
A GELAL vniká do postele ženy, a LILIT do té muže. A někdy se z těchto návštěv mohou narodit Zlí
tvorové, neboť děti GELALa jsou přirození pracující Starých a mají jejich ducha. A jim stejné jsou děti LILIT,
které jsou rozeny na tajných místech, které člověk nevnímá, a ne před jejich dospělostí obcházejí lidská místa.
A GELAL jezdí na větru, zatímco LILIT často přichází na vodě. Z tohoto důvodu musí být při rituálech použita tekoucí voda, kvůli jejich čistotě.

A znak GELAL-a je tento:

A znak LILIT-y je tento:

A XASTUR je zkažená démonka, která zabíjí lidi v jejich spánku, a to co chce, pohlcuje. A o ní nesmí být řečeno nic více, neboť to není nic správnéno. Ale věz, že uctívači TIAMAT ji dobře znají, a že je milována Starými.

Toto je znak, se kterým ji můžeš poznat:

A dále věz, že legie těchto Zel jsou nespočetné a roztahují se do všech stran, do všech míst, i když je není možné vidět, s výjimkou určitého času a od určitých osob. A tyto doby jsou zmíněny výše, a ony osoby jsou neznámé, neboť kdo může znát XASTUR?
Ale mrtví mohou být přivoláni stále a jsou k příchodu nuceni mnohokrát, mnozí jsou však rušiví a požadují, aby mohli zůstat Tam, kde jsou, a nezvedat se, mimo úsilí kněze, který má sílu - jako ISCHTAR -stejně tak na tomto místě jako na jiném. A mrtví musí být voláni do Čtyř směru a do Čtyř prostorů, neboť, když neví, kde jsou, musí být kněz svědomitý a dávat pozor na to, volat je všude, neboť duch by mohl létat.
A stejně tak může být vyvolán Mrtvý bůh, a k tomu potřebná formule je ta následující. Musí být vyslovena jasně a nahlas, žádné slovo nesmí být změněno, jinak tě boží duch může pohltit, když není ani pokrm ani nápoj tam, kde se nacházejí.
A musí být volán na tajném místě, bez oken, nebo jen s jedním oknem, které se nachází v na sever směřující zdi. A jediné světlo musí být to jediné lampy, která je postavena na oltáři, a tato lampa nemusí být nová a nepotřebuje to ani oltář, neboť toto je rituál Starého a Starých, a oni se nestarají o novost nějaké věci.
A oltář se musí skládat z velké skály, která je postavena v zemi a musí být přiveden tvor božství přiměřené oběti. A v době vzývání budou vřít vody ABSU a KUTULU se bude hýbat, avšak dokud není jeho čas, nezvedne se.
A toto je zaklínání Mrtvého boha:
Kéž NAMMTAR otevře mé oči, abych já ... mohl vidět.
Kéž NAMMTAR otevře mé uši, abych já ... mohl
slyšet.
Kéž NAMMTAR otevře můj nos, abych mohl cítit
blízkost....
Kéž NAMMTAR otevře má ústa, aby můj hlas mohl
být slyšen ve vzdálených oblastech Země.
Kéž NAMMTAR posílí mou pravou ruku, že budu
silný, abych mrtvého ... mohl zadržet pod svou mocí,
abych ho podržel pod mou mocí.
Zaklínám Tě, O praotce bohů! Přivolávám Tě, nestvůro temnoty, s dílem temnoty! Přivolávám Tě, nestvůro nenávisti, s dílem nenávisti! Přivolávám Tě, nestvůro pouště, s dílem pouště! Přivolávám Tě, nestvůro bolesti, s dílem bolesti! Přivolávám Tě a volám Tě z tvého sídla v temnotě! Probouzím Tě z místa Tvého odpočinku v nitru Země! Přivolávám tvé oči, abys viděl jasnost mé hole, která je plná ohně života!
Zaklínám Tě, O praotče bohů!
Přivolávám Tě, nestvůro temnoty, s dílem temnoty!
Přivolávám Tě, nestvůro nenávisti, s dílem nenávisti!
Přivolávám Tě, nestvůro pouště, s dílem pouště!
Přivolávám Tě, nestvůro bolesti, s dílem bolesti!
Při Čtyřech rohových sloupech Země, které podpírají
nebesa,
Kéž stojím pevně proti těm, kteří mi přejí škodu.
Probouzím Tě z místa Tvého odpočinku v nitru Země!
Přivolávám Tě a Tvé uši, zaslechnout to nikdy
nevyslovené slovo kromě Tvého otce, Nejstaršího
Všech, který Stáří zná.
To slovo, které svazuje a rozkazuje, je mé slovo!
IA! IA! IA! NNGI BANNA BARRA IA!
IARRUGISCHGARRAGNARAB!
Zaklínám Tě, O praotce bohů! Přivolávám Tě, nestvůro temnoty, s dílem temnoty! Přivolávám Tě, nestvůro nenávisti, s dílem nenávisti! Přivolávám Tě, nestvůro pouště, s dílem pouště! Přivolávám Tě, nestvůro bolesti, s dílem bolesti! Přivolávám Tě a volám Tě z Tvého sídla v temnotě! Probouzím Tě z místa Tvého odpočinku v nitru Země!
Kéž se zvedají mrtví!
Kéž se zvedají mrtví a čichají libé vůně!
A toto musí být recitováno jen jednou, a v případě, že se bůh neobjeví, neber na to ohled, nýbrž klidně dokonči rituál, neboť to znamená, že byl přivolán na jiné místo nebo je zaměstnán prací, v níž je lepší ho nevyrušovat.
A když jsi ven postavil chleba k jídlu pro mrtvé, vzpomeň si na to, lít na to med, neboť se to líbí bohyni, Kterou Nikdo Neuctívá, která nocí bloudí mezi ulicemi uprostřed vyjících psů a naříkajících dětí, neboť v její době jí byl zřízen Velký chrám a byly jí tam přinášeny lidské oběti, aby tak ona hlídala město před nepřáteli žijícími venku. A množství dětí, které tak byly zabity, nelze spočítat a není znám. A ona zachraňovala ono město, které však bylo později dobyto, když už lidé více neobětovávali své děti. A když s tím znovu začli v době útoku, obrátila se od nich bohyně a utekla z chrámu, a to město už není. A jméno té bohyně už také není známo. A ona dělá děti neklidné, takže pláčí. A toje ten důvod pro lití medu nad svatý chléb, neboť stojí psáno:
Chléb kultu mrtvých jím na jeho místě Na připraveném nádvoří, Vodu kultu mrtvých piji na jeho místě. Já jsem královna, která se městům stala cizí, Ona, která z přichází z nížiny v potopeném člunu, Jsem já.
Já jsem panenská bohyně, Nepřítel mého města, Cizí v mých ulicích
MUSIGAMENNA URUMA BUR ME YENSULAMU GIRME EN!
Och, duchu, kdo ti rozumí? Kdo tě chápe?
Zde následují Dvě zaklínání Starých, které jsou dobře známé kouzelníkům noci, těm, kteří dělají obrazy a spalují je při měsíci uprostřed jiných věcí. A oni spalují zapovězené trávy a byliny a způsobují příšerné zlo, a jejich slova nejsou nikdy sepsány, tak se říká. Tato zde to ale jsou, a jsou to modlitby prázdnoty a temnoty, které loupí ducha.

Hymna na STARÉ
Oni leží ochablí, Velcí Staří. Závory spadly a uzávěry se uzavřely. Davy jsou klidné a lidé jsou klidní, Starší bohové země,
Starší bohyně země,
SCHAMMASCH,
SIN,
ADAR,
ISCHTAR,
Šli na nebesích spát.
Nevyslovují žádné soudy.
Ničím nerozhodují.
Noc je zahalená.
Chrám a nejsvětější místa jsou klidná a tmavá.
Soudce pravdy,
Otec těch bez otců,
SCHAMMASCH, Odešel do své ložnice.
Ó Staří!
Bohové noci
AZABUA!
IAK SAKKAK!
KUTULU!
NINNGHIZHIDDA!
Ó zářící GIBIL!
Ó válečníku, GIRRA!
Sedm hvězd Sedmi sil!
Vždy zářící hvězdo Severu!
SIRIUS!
DRACONIS!
CAPRICORNUS!
Stůj připravena a přijmi
Oběť, kterou přináším!
Kéž je to příjemné
Nejstarším bohům!
IA MASCHMASCHTI! KAKAMMU SELAH!
Vzývání sil
Duchu země, vzpomeň si!
Duchu moří, vzpomeň si!
Ve jménu nejtajnějšího ducha z NAR MARRATU,
Moře pod mořem,
A od KUTULU,
Hada, který mrtev spí,
Z druhé strany hrobů králů,
Z druhé strany krypty, ve které INANNA,
Dcera bohů,
Dosáhla vstupu k nešťastnému spánku,

Ďáblice z KUTHULETH:
V SCHURRUPAK tě přivolávám k mé pomoci!
V UR tě přivolávám k mé pomoci!
V NIPPUR tě přivolávám k mé pomoci!
V ERIDU tě přivolávám k mé pomoci!
V KQLLAH tě přivolávám k mé pomoci!
V LAAGASCH tě přivolávám k mé pomoci!
Zdvihněte se, O síly z moře pod všemi moři,
Z hrobu na druhé straně všech hrobů,
ze země od TIL,
po SCHIN,
NEBO,
ISCHTAR,
SCHAMMASCH,
NERGAL,
MARDUK,
ADAR!
Dome vody života, Bledý ENKIDU, Slyš mne!
Duchu moří, vzpomeň si! Duchu hrobů, vzpomeň si!

A s těmito zaklínáními a s dalšími přivolávají kouzelníci a čarodějnice mnohé věci, které škodí lidskému životu. A tvarují z vosku obrazy a takové i z pšeničné mouky, z medu a ze všech kovů a spalují je nebo je jinak ničí a zpívají stará prokletí a likvidují tím lidi, města, civilizace. A oni způsobují pohromy a nákazy, neboť oni přivolávají PAZUZU, oni způsobují poblouznění, neboť přivolávají AZAG-THOTHa. A tito duchové přicházejí na větru, a mnozí přicházejí plazící se na zemi. A žádný olej, žádný pudr nestačí, zachránit muže od této ohavnosti, mimo exorcismů, které byly zachovány a jsou vysloveny schopným knězem. A oni pracují pomocí Měsíce a ne přes Slunce a s ostatními planetami, jak je znali chaldejci. A na provazech dělají uzly a každý z nich je jedno kouzlo. A v případě, že jsou tyto uzly nalezeny, měly by být rozvázány a provazy spáleny, a kouzlo je pak zlomeno, jak stojí napsáno:
A jejich kouzla musí být jako rozteklý vosk a nic
více.
A muž vykřikuje: co jsem udělal, co udělala má generace, že na nás padlo takové zlo? A to neznamená nic, kromě toho, že narozený člověk patří zármutku, neboť je z krve Starých, má ale v sobě vdechnut ducha Starších bohů. A jeho tělo jde k Starým, ale jeho duch je směřován k Starším bohům. A toto je válka, která bude trvat stále, až k poslední generaci člověka, neboť tento svět je nepřirozený. Když se zvedne KUTULU a pozdraví hvězdy, pak bude válka skončena a svět bude Jedno.
Toto je pakt ohavností a konec tohoto spisu.