HYPNOTISMUS A SUGESCE I.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Část I.Očarování mentální.

Hypnotismus a sugesce.
Ježto ve druhé částí bude studována řada jevů, podmíněných stavem hypnotickým a poněvadž na druhé straně hraje tzv. sugesce při očarování nemalou roli, myslím, že se neodchýlím příliš od vlastního předmětu, podám-li zde o hypnotismu a sugesci trochu obšírnější vysvětlení a návod ke konání pokusů.

Hypnotismus je vědou studující jevy tzv. hypnosy, tj. zvláštního stavu, vyvolaného hypnotickými prostředky. Slovo hypnosa je odvozeno z řeckého „hypnos“, spánek, tento však není hlavní známkou hypnosy, nýbrž zvýšená citlivost oproti sugescím.

Sugesce je pochod, který vzniká v jednotlivci vyvoláním určité představy jím samotným a nebo osobou cizí. Je vlastně resultátem kategorického vnucení nějaké představy. Sugesci mohu být ovlivněni nejen jednotlivci, nýbrž i celé masy, společnosti a národy.

Je-li nějaká představa vyvolána v jednotlivci (ve smyslu hypnotickém) osobu cizí, je to heterosugesce, v případě, sugeruje-li sobě jednotlivec nějakou představu sám, máme co činit s autosugescí. V užším smyslu je sugesce každý rozkaz, daný pokusné osobě, tj. osobě hypnotizované, za příčinou jeho realisace.

Hypnotický stav nemusí však býti podmínkou realisace určité sugesce, neboť i za normálního vědomí lze člověka ovlivnit a vnuknout neboli vsugerovat mu určitou ideu, v jejímž smyslu dotyčný člověk pak jedná. Tedy i za normálního bdění nalézáme u člověka jistý stupeň sugestibility, tj. dispozice k přijetí nějaké sugesce.

Sugesci udílíme rozmanitým způsobem, jako slovy, posunky, písmem, a nebo i mentálně, myšlenkou. Sugesce má být jasná, zřetelná a pokusné osobě snadno pochopitelná. Nejeví-li někdy — a to hlavně při počátečních pokusech v hypnotismu — sugesce účinku, nutno ji i několikrát opakovat, event. přednést ji více méně rozkazovacím tónem.

Rozeznáváme sugesci prehypnotickou, hypnotickou a posthypnotickou. Sugesce prehypnotická je taková, která se udílí před vyvoláním hypnosy, např. sugerujeme pokusné osobě nalézající se doposud v normálním stavu, že za 5 minut klidně usne. Sugesce hypnotická udílí se teprve, když pokusná osoba upadla již do hypnotického stavu. Sugerujeme-li pokusné osobě, aby provedla po ukončení hypnosy, tedy již v normálním stavu, nějaký výkon, např. aby dvě hodiny po probuzení odešla do nějakého obchodu a určitou věc tam vykonala, je to sugesce posthypnotická.

Každá sugesce mění se na konec v autosugesci, tj. ona ovládne střediska mozková, čehož důsledkem je vyvolání vhodné představy. Uplatňuje se tu vlastně více méně víra v sugesci, která je klíčem k celému realizačnímu tajemství sugesce.

Uvážíme-li, že sugesce může vyvolati v nějakém organismu i anatomické změny, jako jsou otoky, puchýře, krvácení (stigmata), ochrnutí apod., pochopíme, jak velký význam může míti ona v životě lidském a jak jí může být i zneužito. Zločinné sugesci dlužno připsat snad více případů středověkého očarování, než se domníváme. Než o tom až na jiném místě.

Jakým způsobem lze hypnotisovat? Je více hypnotických metod, z nichž uvedu jenom ty nejdůležitější.

Metoda Bergerova. Tato je velmi jednoduchou a spočívá v tom, že hypnotisér ohřeje sobě ruce a drží je před hlavou pokusné osoby.

Metoda Bernheimova. Poučivše pokusnou osobu o účelu procedury, necháme ji upřeně se dívat na prsty, jež držíme před jejím nosním kořenem. Myšlenky připravujeme vhodně na spánek asi následovně: 1. „Nemyslete na nic, jenom na spánek.“ 2. „Vaše oči jsou unaveny, chvějí se vám víčka.“ 3. „Zmocňuje se vás povšechná ochablost.“ 4. „Ruce a nohy ztrácejí citlivost.“ 5. „Oči slzí, pohled je matný.“ 6. „Zavřete pevně oči.“ 7. „Dobře. Nyní jich nemůžete otevřít.“ 8. „Usínáte.“

Metoda Braidova. Poručíme pokusné osobě, aby se upřeně a koncentrovaně dívala na nějaký lesklý předmět (broušené sklíčko, drahokam apod.), který držíme v jedné ruce před jejíma očima poněkud nad očním horizontem ve vzdálenosti asi 35 cm.

Metoda Eulenburgova. Tato záleží v tom, že galvanisujeme hlavu, následkem čehož vbrzku upadne pokusná osoba do spánku.

Metoda Fariova. Pozornost pokusné osoby snažíme se co možná nejvíce koncentrovat, načež náhle zvoláme „spi!“ Nebo poručíme pokusné osobě ostře bez mžikání dívati se v dlaň, načež pozorujíce, že se její víčka chvějí, zvolna se přibližujeme rukou na malou vzdálenost k jejím očím.

Metoda fascinační. Poručíme pokusné osobě dívat se nám do očí, což samo někdy stačí k vyvolání hypnotického stavu. Obyčejně užíváme zde ještě slovní sugesce.

Metoda Haidenhainova. Přiložíme k uchu a nebo na šíji pokusné osobě silně tikající kapesní hodinky. Za krátkou dobu pokusná osoba usne.

Metoda Charcotova. Tato je jedna z nejnebezpečnějších. Rozžehneme před nic netušící pokusnou osobou náhle velmi intensivní světlo (magnesiové), nebo náhle udeříme silně na zvon, ladičku apod.

Metoda Laségneova. Poručíme pokusné osobě uzavřít oči, načež prsty ji započneme mírně tlačit na oční bulvu.

Metoda Liébeaultova. Položíme ruku na čelo pokusné osoby a zatlačujeme jí pomalu její oči, užíváme sugesce Bernheimovy s vypuštěním věty 2., 5., 6. a 7. Hlas musí být stále tišší a tišší.

Metoda Luysova. Metoda tato je výborná, a má tu přednost, že se při ní hypnotisér neunaví, ježto na něm nezávisí. Spočívá v tom, že se pokusná osoba upřeně dívá do zvláštního přístroje, sestávajícího ze dvou zrcátek, otáčejících se velmi rychle protivnými směry. Přístroj nazývá se „mimoir ro-tatif“ a používá se ho hlavně v Americe. Lze jím velmi snadno hypnotisovat větší počet osob. Mnozí přičítají této metodě škodlivý vliv.

Metoda magnetická. Ačkoli někteří badatelé přičítají účinky této metody pouze sugesci, nelze přece vždy tak tvrdit. O tom svědčí četné pokusy, konané v nynější době profesorem francouzské školy pro léčení animálním magnetismem, Durvillem. Podkovovitým a nebo tyčinkovým magnetem potíráme tělo pokusné osoby, při čemž na hlavě, sluneční pleteni, kolenou a na špičkách prstů u nohy po několik okamžiků staneme.

Metoda Mesmerova. Postavivše se před pokusnou osobu, zvedneme v oblouku ruce nad její hlavu, načež ve vzdálenosti asi 3–5 cm od těla táhneme rukama od hlavy až dolů k nohám, přičemž špičkami prstů po několik okamžiků staneme na očích, prsou, žaludečním důlku (sluneční pleteni) a kolenou. Manipulaci opakujeme 15–20 krát. Nebo podle jiného způsobu Mesmerova sevřeme kuželovitě prsty levé ruky, držíme je v krajině sluneční pleteně, a prsty druhé ruky silně třeme temeno a nebo nosní kořen.

Metoda Pitresova. Lehce třeme tzv. hypnogenní pásma, tj. určitá místa na těle, jako jsou např. čelo, spánky, nosní kořen a žaludeční důlek.

Metoda Richetova. Teplýma rukama děláme jednoduché tahy od temene až ke krajině žaludeční. Prof. Richet tvrdí, že touto metodou se mu podařilo hypnotisovat v krátké době mnoho osob.

Metoda Weinholdova (elektrická). Faradickým proudem štětičkujeme lehce spánky.

Metoda indická. V tmavém pokoji položíme svlečenou pokusnou osobu na postel, postavíme se k její hlavě a dívajíc se jí upřeně do očí, foukáme jí lehce do nosu. Jedna ruka spočívá na jejím žaludečním důlku, druhou třeme lehce její tělo. V pokoji musí panovat klid a experimentu nesmí být nikdo přítomen. A nebo kroužíme hlavou pokusné osoby rychle dokola (metoda fakirská).

Chceme-li uspanou pokusnou osobu probudit, musíme sobě počínat velmi klidně, obezřele a opatrně. Poněvadž je hypnosa stavem násilně vyvolaným, tedy do jisté míry nepřirozeným, může mít v zápětí menší nebo větší nepříjemnosti, jako nevolnost, bolení hlavy, závrať, mdloby apod. Z důvodu toho nutno především o to se starat, abychom se takovým zjevům, pokud lze, vyhnuli. Probouzení pokusné osoby násilnými, příliš drastickými prostředky, jako je např. polévání vodou, násilné otvírání víček, štípání, elektrisování apod. dlužno zavrhnout, ježto mají prostředky takové v psychickém organismu člověka za následek neblahé účinky.

Nejlépe je probudit pokusnou osobu vhodně volenou sugescí, asi takto: „Nyní vás probudím. Jakmile napočítám tři, vzbudíte se bez jakéhokoli pocitu malátnosti nebo těžkosti. Pociťujete, že se slabost ztrácí“. Učiníme nyní několik tahů přes celé tělo. „Po probuzení se budete cítit silný, osvěžený, budete v dobré náladě.“ Jakmile nám pokusná osoba odpoví, že nepociťuje žádné těžkosti, pokračujeme: „Jedna! Ochablost a těžkost mizí. Dvě! Dobrá nálada se vrací. Tři! Probudil jste se a je vám dobře.“

Jen zřídkakdy po takové probouzecí proceduře potrvá hypnosa dále. Nelze-li pokusnou osobu svrchu uvedeným způsobem probudit, nesmíme hned ztrácet rozvahy, neboť strach, malomyslnost a vůbec neklid působí na pokusnou osobu, jejíž citlivost se značně hypnotickým spánkem zvýšila, škodlivě. Křeče a nervové záchvaty dlužno připsat mnohdy jenom na vrub rozrušenému hypnotiséru.

Zcela klidně otážeme se uspaného, kdy se probudí. Udá-li, že za půl hodiny a nebo za hodinu, necháme ho klidně spáti. Řekne-li, že za 3, 4 a nebo dokonce za více hodin, odpovíme mu, že to není možné, že okolnosti nedovolují, aby tak dlouho spal, a nařídíme mu sami, kdy se má vzbudit.

Mnohdy postačí říci uspanému „probuď se“, aby se hypnosa přerušila. Také jemné foukání na víčka má týž účinek. Vzdoruje-li však uspaný všem těmto prostředkům, necháme ho klidně spát, až se probudí sám.

V hypnose lze konstatovat několik stadií, z nichž nejdůležitější jsou stadia kataleptické, letargické a somnambulní. Ačkoliv mnozí badatelé praví, že se v hypnose podobná stadia nevyskytují a nebo jenom velmi zřídka, není tvrzení dosti odůvodněné, ježto přece jenom většina experimentátorů starších i moderních symptomy těchto stadií stanovila. Omezím se jenom na stručné vypsání nejhlavnějších symptomů, aby i laik v ohledu tom učinil sobě o hypnose určitější, byť ještě velmi hrubý a nedostatečný obraz. Podrobnosti nalezne v příslušných odborných spisech, jichž je v dnešní době již celá řada.

V katalepsii je hypnotisovaný nehybný, výraz očí, jež jsou otevřené a často slzí, je ztrnulý, víčka se chvějí a údy těla zůstávají nehybně v poloze, kterou jsme jim dali. Není zde zvýšené čivněsvalové dráždivosti, jeví se tu jenom nečitelnost oproti bolesti. Smysly, zvláště zrak a sluch, zůstávají do jisté míry v činnosti. Operatér může vyvolat různé halucinace a automatické pohyby. Zavře-li pokusná osoba např. levé oko, upadne levá strana do stadia letargického, zavře-li obě oči, nastane vlastní letargický stav. Téhož efektu se docílí, převede-li se pokusná osoba do tmavého pokoje.