HYPNOTISMUS A SUGESCE II.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
V letargii vykazuje pokusná osoba naprostou necitelnost oproti bolesti, avšak sugescí nechá se jenom velmi zřídka ovládat. Do výše zvednutá ruka klesá bezvládně dolů. Jeví se zde zvýšená dráždivost čivněsvalová; podráždíme-li např. nějaký nerv, odpoví nám i sval s ním související stažením. Stažení svalstva vyvoláme i jeho přímým podrážděním.

Lehkým třením spánků a nebo tlakem na čelo přivedeme pokusnou osobu ze svrchu uvedených stadií do stadia somnambulního. Pokusná osoba má oči napolo a nebo docela uzavřeny, nervy ani svalstvo nereagují na dráždění, paměť je zostřená; jeví se též necitelnost oproti bolesti, avšak chorobně zvýšené vnímání určitých dojmů. Ježto zrak, sluch a čich jsou činnými, lze pokusnou osobu sugescí zcela ovládat. Tlačíme-li pokusné osobě lehce na rohovku, mění se somnabulní stav v letargii.

Kromě těchto hlavních stadií je ještě celá řada mezistadií, nesoucích (podle stupně hloubky spánku), kromě znaků upomínajících na některé ze stadií zde uvedených, ještě znaky zvláštní.

Zajímavým úkazem je poměr, který se po častějším hypnotisování vyvine mezi pokusnou osobou a hypnotisérem a který se nazývá raportem. Tento se z počátku projevuje tím, že pokusná osoba není s to na otázku odpovědět nikomu jinému než svému hypnotisérovi. Dalším stupněm raportu je psychická závislost na hypnotiséru, jevící se tím, že pokusná osoba vidí, slyší a cítí jenom to, co vidí a slyší a cítí hypnotisér a nebo, co mu tento poručí vnímat. Pokusná osoba pak nikoho jiného nevnímá než svého hypnotiséra, a je-li raport ještě více utužován dalšími pokusy, vyvine se tak, že pokusná osoba vnímá veškeré pocity a dojmy hypnotisérovy, takže lze opravdu říci, že vnímá jeho vlastními smysly, ba dokonce čte i jeho myšlenky. Dospěl-li raport až k tomuto stupni, pak pokusnou osobu nikdo neuspí ani neprobudí, leč hypnotisér s ní pracující.

Neméně zajímavými jsou úkazy hypnotické sugesce. Tak dáme-li pokusné osobě údy do určité polohy, vyvoláme tím v obličeji poloze té odpovídající výraz. Sevřeme-li např. pokusné osobě ruce v pěst, jak lidé obyčejně ve zlosti činívají, pokusná osoba se tváří hněvivě. Sepneme-li ruce její jako k modlitbě, objeví se na obličeji výraz zbožnosti. Sugeruje-li hypnotisér pokusné osobě, že se nemůže hnout z místa, není s to povstat. Nebo vsugerujeme-li pokusné osobě, že je jinou osobou, nebo i zvířetem, projevuje tytéž zvyky, obyčeje, tutéž tvářnost, pohyby, hlas, ba i mluvu té bytosti, s níž jsme ji, abychom tak řekli, ztotožnili. Sugerujeme-li jí dále, že některé z přítomných osob v pokoji se nenalézají, pokusná osoba jich nepozoruje, i kdyby stály před ní. Zapálila-li by sobě taková, pokusnou osobou nevnímaná osoba např. doutník, pokusná osoba nám s úžasem sdělí, že pozoruje ve vzduchu pohybovat se hořící doutník.

Sugescí lze působit i na systém svalstva, na oběh krevní činnosti a činnost srdce. Tak přiložíme-li na ruku pokusné osoby kousek navlhčeného papíru a řekneme jí, že je to „táhnoucí“ náplast, v krátké nebo delší době vyvstane na onom místě puchýř. Přikládajíce na její ruku kousek chladného železa, řekneme, že je to žhavé železo, vyvoláme na ruce červenou skvrnu, a dokonce i vřed jako od skutečného spálení. Sem náleží i tzv. „stigmata“, tj. periodická krvácení z některých míst na těle, což se dříve považovalo za zázrak a což je vlastně jenom účinek intensivní náboženské sugesce.

Pro hypnotickou praxi dlužno zapamatovat sobě následující hlavní zásady:

Nikoho nemáme hypnotisovat bez jeho svolení. Hypnotisujeme jen v přítomnosti otce, matky, manžela a nebo jiné důvěryhodné osoby.

Bez svolení nesugerujme pokusné osobě ničeho, než čeho sobě ona sama si přeje, a nebo léčíme-li hypnosou, tedy pouze sugesce terapeutické. Chceme-li hypnotisovat za účelem vědeckým, učiňme tak jenom se svolením hypnotizovaného, bez jehož svolení nepodnikejme v ohledu tom ničeho.

Škodlivý vliv hypnotiséra na hypnotisovaném jeví se nechutí k hypnose a strachem před následkem z této.

Třeba jemným způsobem vyvolaná hypnosa, avšak bez svolení hypnotisovaného, může mít ty nejhorší následky.

Sugesce musíme udílet velmi opatrně a mnohdy se spokojit pouze s účinkem hypnotického spánku.

Sugesce musí odpovídat ideovému směru hypnotisovaného a nesmí být pro něho neproveditelné.

Sugesce speciální musí být v souvislosti se sugescemi všeobecnými v ohledu léčivém.

Sugesce, které by mohly mít trvalý neblahodárný vliv, nutno vhodně pozměnit.

Jeví-li pokusná osoba po několika hypnotických pokusech náklonnost k autohypnose, musíme jí vsugerovat zákaz nespati.

Vyvolaný spánek nezávisí na hypnotiséru, nýbrž na samotné pokusné osobě, nebo lépe řečeno na její vůli chtít usnout. Nikdy nelze hypnotisovat někoho proti jeho vůli, vzpírá-li se usnout, leč by měl hypnotisér magicky vyvinutou vůli, jíž podléhá všechno. Naproti tomu lze velmi snadno uspat osobu bez jejího vědomí, bez její vůle pouhým aktem vůle hynotisérovy.

Trvání a hloubka spánku závisí na hypnotisérovi. Abychom spánek prohloubili, probudíme pokusnou osobu náhle, avšak klidně, a znovu ji uspíme; a nebo děláme několik magnetických tahů.

Nehypnotisujeme osob sešněrovaných a nebo vůbec oblečených v tísnivý šat, ježto mohou nastati poruchy v krevní cirkulaci.

Inteligentní jednotlivce, ohnivé temperamenty s bujnou fantasií, dále osoby, jež se dovedou ovládat, zvyklé na poslušnost, jako vojáky, dělníky apod. lze velmi snadno hypnotisovat. Naproti tomu hypochondři, neurasthenikové, idioti, starci s ochablou činností mozkovou k hypnotisaci jsou velmi nezpůsobilými.

Dítky od 4–15 let jsou velmi způsobilými k hypnotisování, jsou však velmi náchylné k simulování, jímž dovedou oklamat mnohdy i zkušeného hypnotiséra. Do 30. roku způsobilosti k hypnotisování přibývá, po 30. roce opět ubývá.

Mnohé osoby se domnívají, že nespaly, ježto se na vše upamatují. Pokládají se samy za simulanty, a je velmi za těžko je přesvědčit o tom, že spaly.

Nehypnotisujeme osob trpících srdeční vadou, těžce nemocných, epileptických, hysterických a nebo náchylných k autosugesci.

Spité osoby jsou velmi sugestibilní, avšak nehodí se k pokusům. Nemáme nikdy hypnotisovat osob, které požily mnoho potravin a nebo nápojů, ježto může nastati nevolnost.

Vystříhejme se používat k hypnotisaci silně lesknoucích se předmětů, a nedržme předmět ten v přílišné blízkosti očí, aby pokusná osoba nebyla nucena šilhat a nebo aby nenamáhala nadmíru očních svalů, což má mnohdy za následek bolení hlavy.

Někdy se stává, že hypnotisér následkem upřeného dívání se do očí pokusné osoby sám usne, čemuž lze předejít jenom pevným upnutím myšlenek na předsevzatý cíl.

Hypnotisérovi je zapotřebí pevné vůle, aby byl silným a vytrvalým, dále vnitřního přesvědčení o síle hypnotické sugesce a konečně víry ve zdar.

Nepřerušujeme nikdy s uspaným raportu (styku), aniž jej ponechejme nepovolaným osobám.

V pokoji, kde se koná pokus, má být přiměřená teplota, asi 19–22 °C. Poloha pokusné osoby má býti přirozená a příjemná.

Nastoupí-li nevolnost, dejme ihned protisugesci a pokusnou osobu vzbuďme. Započne-li pokusná osoba dáviti, vzbudí se obyčejně sama, ne-li, pak ji okamžitě probuďme. Upadne-li do křečí, nebuďme ji, nýbrž udělme jí vhodné sugesce a teprve až se uklidnila, započněme s probouzením. Totéž platí o mdlobách, při nichž položme pokusnou osobu do horizontální polohy s hlavou poněkud níže položenou než jsou nohy.

Hypnotisovaná osoba není docela bezmocným nástrojem v rukou hypnotiséra, ona přijímá toliko sugesce sympatické a nebo jí zcela lhostejné. Můžeme říci, že nějaká pokusná osoba je v hypnose schopna jenom takových činů, jež by byla s to provést při bdění. Při udílení nějaké sugesce pokusné osobě nepříjemné, nereaguje tato na ni a nebo při houževnatém jejím opakování upadne do křečí a nebo se probudí.

Po probuzení zabývejme se ještě několik okamžiků pokusnou osobou, uklidňujme ji, a opusťme ji teprve tehdy, když jsme se byli naprosto přesvědčili o jejím dokonalém probuzení.

Poněvadž se pokusná osoba upomene po delší nebo kratší době na vše, co se s ní v hypnose dělo, proti čemuž nepomáhá ani sebeenergičtější sugesce na zapomenutí, lze po čase objevit veškeré činy zločinného hypnotiséra.