OČAROVÁNÍ KLASICKÉ II.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Elementárové jsou silové jednotky, kosmické činné síly, nadané jako vše ostatní ve vesmíru jistou inteligencí. Inteligence ta, třeba v porovnání s naší nepatrná, není „slepým“ projevem té které energie, nýbrž metafysickým jejím podkladem. Středověcí okkultisté nazývali elementáry „živelnými bytostmi“, tj. obyvateli čtyř živlů: země, vody, vzduchu a ohně. Paracelsus praví o nich následující: „Jich obydlí jsou různá, totiž podle čtyř elementů. Jedni obývají vodu, druzí vzduch, třetí zemi a čtvrtí oheň. Ve vodě jsou nymfy, ve vzduchu sylfy, v zemi pygmey, v ohni salamandři. Zovou se též undi-ny, sylvestry, gnomy a vulkány. Každý má své vlastní obydlí; spolu neobcují, člověku mohou se však objevit, aby poznal, jak podivuhodným je Bůh ve svých dílech a že nenechá žádný element neobydleným. Voda je undinám tím, čím je nám vzduch, a co je nám tento, je gnomům země, proto procházejí zdmi a skalami jako procházíme my vzduchem. Podobně je oheň vzduchem salamandrů. Sylfy jsou nám nejbližší, ježto jich element je naším vzduchem.“

Podobně vyjadřuje se o nich H. P. Blavatská. Praví: „Jiný druh elementárních bytostí, které se v přítomné manvantáře (periodě stvoření) nestanou lidmi, nýbrž zaujímají abychom tak řekli, zvláštní stupeň na evolučním žebříku, můžeme v porovnání s jinými označit jako „duchy přírodní“ nebo jako aktivní kosmické síly, z nichž každá odpovídá svému vlastnímu elementu a nikdy do cizího území nevniká. Jsou to ony bytosti, jež Tertullián nazývá „knížecími mocnostmi vzduchu“.

Ve spisech východních kabbalistů, Rozekruciánů a západních alchymistů praví se o nich, že se narodily ve čtyřech přírodních říších, totiž zemi, vodě, vzduchu a ohni a z nich povstaly. Nazývají se šotky (gnomy), ohnižily (salamandry), sylfami a rusalkami (undinami). Jsou přírodními silami, obdobnými světlu, teplu, a elektřině, a jako tyto jsou buďto slepými nástroji k uplatnění přírodních zákonů, nebo mohou být použity nevtělenými duchy, čistými i nečistými, adepty bílé magie, kouzelníky a čaroději (fakíry, derviši, medii) k vyvolání jistých úkazů. Adept je ovládá, medium je jimi ovládáno.

S těmito „duchy čtyř živlů“ setkáváme se v mýtech a pohádkách, v lidových bájích a poesii všech národů. Mají ta nejrůznější jména jako víly, dévové, satyrové, fauni, elfové, kobolti, šotkové, vodníci, nymfy atd. Ve všech dílech světa a v každé době viděli je určité osoby, jedny se jich obávaly, druhé je volaly a ctily. Bylo by rozumné domnívat se, že všechny ty tisíce lidí, jež přírodní duchy znají, trpí halucinacemi, že nemají rozumu vyjma krátkozraký pan profesor na katedře, pozorující svět přibarvenými skly a nevědoucí vůbec o ničem, než co je ověřeno v jeho knihách?

To vše se vykládá v našem degenerovaném století jako blouznění a pověra, a přece se nachází v těchto teoriích pro myslícího člověka jiskra pravděpodobnosti a klíč k „chybějícímu údu“ oné vědy, která se zove „exaktní“. Tato počíná však být tak dogmatickou, že vše, co nevyplývá z metody induktivní, prohlašuje za fantastické, a prof. Josef le Conte tvrdí, že „nejlepší učenci“ s úsměškem zavrhují výraz „síla životní“ jako zbytek zastaralé pověry a na jeho místo dosazují „činnost životní“, jakoby byla možnou nějaká činnost bez síly! Tak pracuje věda na tom, aby z nesmrtelného a myslícího člověka učinila automat, hnaný nějakým mechanismem. Kde je projev života, tam musí být i životní energie, a jako jsou zvláštní způsoby činnosti, tak jsou i různé formy sil.“

Takových polointeligentních elementárních bytostí, chcete-li, používali prý v některých případech čarodějové jako spolupracovníků při očarování. Byly jim nástroji, nezodpovědnými vykonavateli jich rozkazů, kteří svých pánů slepě poslouchali. Ponechám jednomu každému na vůli učinit si o těchto věcech úsudek, a nechci nikoho nutit, aby v elementární bytosti věřil. Co se mne týče, jsem o jich existenci přesvědčen, ač nemohu říci, zdali při očarování kdy nějak působily. Jich intervence vyloučena tu však není. Lze-li je evokovat a použít jich k různým fyzickým manifestacím, pak je zcela logickým závěr, že mohou spolupůsobit i při fenoménech jiných, jako např. při praktikách očarovacích. O evokacích viz Elifáše Léviho Dogma a Rituál Vysoké Magie.

Elementálem vyrozumíváme zvláštní jemnohmotný astrální útvar, vytvářený myšlenkovou činností. Je to vlastně astrálně ztělesněná myšlenka, hmotný její substrát. Taková myšlenková forma je jakousi astrální bytostí, ač postrádá duchovního principu.

Každá myšlenka zmocňuje se astrální látky — hypotetického etheru našich učenců — a vytváří z ní sobě odpovídající formu, kteráž nestojí více pod vládou svého tvůrce. Vede samostatný život, jehož trvání je závislé od intensity myšlenky, darovavší jí život. Existuje potud, pokud vystačí se silou mentální. Podle intensity resp. častého opakování jedné a téže myšlenky, trvají myšlenkové formy různou dobu. Formy těkavých myšlenek zanikají v krátké době, mnohdy netrvají ani minutu, naproti tomu útvary myšlenek často opakovaných a intensivních žijí po celé dny, měsíce, ba i léta. Často opětovaná myšlenka nevytváří nových útvarů, nýbrž posiluje a zhušťuje útvar již jednou vytvořený.

Takové člověkem zplozené mentální útvary jsou s ním v neustálém raportu a provázejí ho všude, nabádajíce ho k představám, jimž odpovídají. Jsou mu pomocníky a nebo nepřáteli, podle toho, jaké povahy byly základní myšlenky. Nemají sice obyčejného vědomí, berou však podíl na vědomí svého tvůrce, který je, abych tak řekl, svoji životní silou galvanisuje a udržuje při životě.

Dobrý nebo zlý vliv myšlenek jeví se ještě patrněji v případech jejich vysílání proti jiné osobě, neboť tehdy nezůstávají astrální myšlenkové útvary u svého tvůrce, nýbrž zdržují se v okolí toho, proti němuž byly vyslány. Přátelskou myšlenkou nebo přáním dobra někomu, vytvoříme elementála příznivého dotyčné osobě. Jedná-li se o určité přání, aby např. jistá osoba se uzdravila z té které nemoci, stává se elementál silou, osobu tu neustále obletující a usilující o její uzdravení a nebo snažící se odstranit každý škodlivý vliv. Projevuje dokonce i jakousi inteligenci, ačkoliv je pouze silou, působící ve směru nejmenšího odporu.

Podobně působí myšlenkové útvary, vytvořené zlobou, nenávistí, závistí apod. Člověk nenávistný, lakotný a špatný je provázen neustále morovou mentální atmosférou, která působí na celé jeho okolí. Špatná myšlenka, vyslaná k nějaké osobě, hledá jen jediný slabý bod, kde by mohla působit svým zhoubným vlivem. Působit může však jenom tehdy, přichází-li jí ona osoba vstříc nějakou náklonností resp. vlastností odpovídající vyslané myšlence. Od člověka ryze a šlechetně smýšlejícího se okamžitě odrazí, ježto nenalézá na něm místa, kde by se mohla zachytit a dále vegetovat a působí na svého vysílatele plnou svojí prvotní silou jsouc, abychom tak řekli, dokonale nabitou baterií neztrácející užitím na své síle.

Lze-li již silou bezděkých myšlenek docílit určitých účinků, snadno pochopíme, že čaroděj, který je s podobnými věcmi obeznámen a může již předem přehlížet účinky svojí mentální činnosti, může v ohledu tom projevit neobyčejnou moc. A skutečně přívrženci černé i bílé magie používají vědomě vytvořených elementálů k uskutečnění svých záměrů, a je-li takový elementál obratně řízen, je málo úloh, jichž by nedovedl vykonat.

Elementál může být čarodějem řízen i z dálky a dosáhnout takového stupně vývoje, že chová takřka v sobě jeho inteligenci. Vyslán-li elementál za účelem špatným, platí v přírodě zákon zpětného odrazu, o němž v následujícím ještě se zmíním, dle něhož bezmocně se odráží zpět a účinkuje na svého tvůrce s touž silou, s jakou byl vyslán, je-li osoba, proti níž byl namířen, čistá a šlechetná. Středověk zaznamenal nám několik případů takových astrálních odrazů, kdy byl čaroděj vytvořenou jím silou na kusy roztrhán. Nejsou to pouhé báchorky, nýbrž fakta hrozně odůvodněná. Podrobnosti nalezne čtenář v Leadbeatrově díle o pláni astrální.
POZNÁMKY:
4 Girgois byl členem esotemího sdruženi „Světlo“.Č
5 O případu s truhlářem, jehož neuvádím, zmiňuje se Girgois v dopise rovněž.Č