PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Dokončuje svoji studii, kladu sobě otázku: Lze opravdu očarovat? Opíraje se z jedné strany o okkultní tradici, z druhé pak o některé zkušenosti staršího i nejnovějšího data, vědeckými autoritami nestranně zkoumané a také potvrzené, domnívám se, že lze očarovat, alespoň nemožnost očarování není dokázána. Třeba že teorie očarování není dnes ještě jednotnou, a jsou učenci, kteří gravitují k teorii spíše mentální než mumiální, a naopak, nemění to na skutečném faktu ničeho, a můžeme na základě šetření experimentálního již dnes říci — poněvadž výsledky jak v oboru sugesce tak v oboru exteriorisace sensibility mluví stejně příznivě pro očarování — že důsledky obou tříd experimentů vzhledem k našemu předmětu jsou všechny správné a že se očarování praktikovalo asi nepochybně tou i onou cestou.
Co se týče zdánlivě bizarních teorií, evokační a elementálové, teorií to podle některých okkultistů klasických, nelze ani těchto zavrhnout bez předchozího důkladného prozkoumání. V principu jsou to teorie mentální, jichž oprávněnost a zdůvodnění přinese nám snad již doba nejbližší.
Ze stanoviska vědy okkultní, jejíž předpoklady jsou skvěle doloženy nejnovějšími exaktně-vědeckými objevy zvláště na poli chemie a fyziky, jsou zcela rozumnými, a kdyby zmizela předpojatost oněch povolaných činitelů, kteří jsou tak šťastnými, že mohou přetvořit škrtnutím péra neexaktní domněnky v exaktní fakta, kdož ví, zdali by okkultní nauky nebyly již v dohledné době předmětem universitního studia.
Praví-li věhlasný anglický přírodozpytec Thomas Henry Huxley, že co se týče tzv. zázraků, může jenom tolik říci, že podle jeho mínění nelze slova „nemožné“ ve filosofii užít a že možnosti v přírodě jsou nespočetné, byla to zajisté slova velmi upřímná dávající nám tušit velké jeho vědomosti a hloubku jeho nazírání. A takových mužů, tak ryzích a otevřených charakterů, kteří u vědomí pravdy neobávají se bojovat proti stávajícímu proudu a kteří mužně a s otevřeným hledím hájí deptanou pravdu, nedbajíce posměšků ani han, takových mužů je nám dnes, v době povšechného sociálního i intelektuálního přerodu, zajisté velmi zapotřebí. Ty nosme v srdci, od nich se učme, neboť jsou to průkopníci pravé osvěty, pravé kultury.