PŘEDMLUVA.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Předmluva.
Kdyby se byl někdo ještě před několika lety odvážil psáti vážně o možnosti očarování, bylo by se jistě pochybovalo o jeho zdravém rozumu. Dnes však, kdy vědecký okkultismus dobývá na materialistickém positivismu jedné pozice za druhou, kdy nejnovější výzkumy na poli chemie potvrzují dříve tolik zesměšňované teorie alchymické, kdy na nejvyšší míru podvodníky zdiskreditovaná astrologie svými nepopiratelnými divinačními fakty a matematickou přesností slaví nad předpojatostí zástupců oficiální vědy pravé triumfy, dnes, kdy spiritismus a hypnotismus odestřely udivenému lidstvu částečně roušku z obdivuhodných tajů magie starověké a středověkého nekromantismu, v dnešní éře se karta obrátila, a badatelé okkultičtí táží se veřejného mínění sami, je-li rozumné zavrhovati fakta a na nich založené teorie jenom proto, že zdají se odporovati dosavadním poznatkům exaktní vědy.

Nic nepomáhá odpůrcům okkultních věd tvrzení, že badatelé okkultičtí předbíhají oficiální vědu, že fakta jimi uváděná jsou nezaručena, nedobře kontrolována, že pozorovatelé jsou obětmi halucinací, podvodů apod., vše marno, tajné vědy dokazují svojí přísnou logikou i experimentálně ne-udržitelnost a vratkost jejich sofismat a strhují k sobě jako magickou mocí své dřívější největší odpůrce. Nadešla doba povšechného obrození věd živou vlnou okkultních pravd, již nikdo nezadrží...

Očarování! Slovo v obecné mluvě, románech, novelách apod. dosti zhusta užívané, a přece tak nezvykle a podivně znějící ve studii, která je má vědecky odůvodnit a vystihnout pravý jeho smysl pro okkultní praxi.

Co je očarování? Je to ovlivnění osoby jedné osobou druhou, obyčejné bez vědomí prvé, za účelem dosažení určitých efektů, fysiologických a nebo psychických, určitými prostředky, doposud snad málo známými, svojí účinností však právě tak zdůvodněnými jako řada jiných, vědou uznaných působců.

Lze opravdu někomu udělati? Na otázku tu musíme odpověděti jenom kladně. Dosavadní zkušenosti v obecném životě a pokusy ve směru tom konané k odpovědi takové nás alespoň opravňují. A naše nová publikace řeší problém očarování tak, aby každý, bez výjimky, mohl se přesvědčiti sám, pokusně o správnosti očarovací teorie.

Těm, kdož pročetli předešlou moji práci o mumiální hermetické léčbě, budou některé věci, o nichž v této studii pojednávám, poněkud již známými, ježto mumiální hermetická léčba i očarování mají do jisté míry společného činitele, jímž je ód. V mumiální léčbě i při očarování jedná se o působení na vyzářený ód. Při léčení mumiálním působí na chorého léčivý ód určitého nerostu, rostliny a nebo zvířete, při očarování přistupuje k takovému čistě fysiologickému procesu ještě činitel psychický, tj. vůle očarovatele, která ve mnohých případech může nahraditi i akci mumiální, jsouc samotna jediným, telenergicky účinkujícím faktorem, vyvolávajícím očarovací efekty.

Jsou ovšem některé operace, při nichž vůle operátorova není zúčastněnou, a nebo jenom velmi nepatrně, jako je tomu při očarování z lásky pomocí tzv. filtrů, kdy účinkují na oběť pouze chemické a nebo chemicko-ódické vlastnosti filtrové hmoty.

Někteří moderní francouzští badatelé tvrdí, že principem starých, jmenovitě středověkých očarovacích praktik, nebylo působení na vyzářený ód, nýbrž přímé vyvolání astrálu vyhlédnuté oběti za účelem očarování. Třeba že možnost evokačních očarování ze stanoviska okkultního není vyloučena, přece způsob a vůbec celý postup očarovacích operací starých čarodějů, jak vysvítá ze zachovaných tradicí i písemných dokladů, měl tak význačný charakter mumiální, že jich nelze pokládati za akce čistě evokační.

Nejnovější pokusy plukovníka de Rochas přímo kategoricky ukazují na analogii jeho pokusů se středověkými praktikami, a můžeme směle říci, že tento geniální badatel byl prvním, který pečlivě sebrav ohromný materiál ze starých děl a rukopisů, srovnával je s moderními výzkumy na poli tohoto odvětví okkultismu získanými, a na základě takového obtížného srovnávacího studia, podporovaného bohatě pokusy vlastními i jiných badatelů, postavil teorii očarovací, která doposud nebyla propracována ani přesně stanovena, na pevné nohy.

Všimněme si jenom věcí, s nimiž pracoval středověký čaroděj, a nalezneme až nápadné podobnosti a shody s předměty, jichž používal de Rochas ve své laboratoři. Vosk, vejce, vlasy, nehty, krev, hnis, obnošené prádlo apod., toť pomůcky starých čarodějů i de Rochasovy. Než o tom až na jiném místě. Zde chci ještě tolik podotknouti, že účelem této studie není rozhodovati o tom, pokud působily při historickém očarování prvky mumiální a nebo praktiky evokační, ježto obé se asi vyskytovalo, nýbrž dokázati, že očarování, ať již tím nebo oním způsobem, je možné a v dnešní době pokusně dokazatelné.

Podle toho, je-li zúčastněn při očarování prvek vůle a nebo mumiální, rozeznáváme očarování mentální a mumiální. Očarování, při němž působí oba prvky, — a případů těch bylo a je doposud asi nejvíce — je očarování mentálně-mumiální. Do této kategorie můžeme zařadit i očarování evokační.