VYMÍSTĚNÍ CITLIVOSTI I.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Vymístění citlivosti.
V čem záleží tzv. vymístění neboli exteriorisace citlivosti? Uvedeme-li pokusnou osobu v hypnotický stav, tu v prvních jeho fázích pozorujeme, že zmizely citlivost kůže a čich. Pokusná osoba, kterou můžeme nyní štípat, bodat nebo pálit, aniž by co pociťovala, doposud vidí a slyší. Po nějaké době, která je odvislou od povahy té které pokusné osoby, nastává stav tzv. raportu, a citlivost hmatová, která se doposud jevila na kůži, vychází, abychom tak řekli, z těla a tvoří kolem pokusné osoby citlivé soustředivé ódické vrstvy, oddělené od sebe ve vzdálenosti 5–7 cm vrstvami necitlivými. Působí-li hypnotisér na některou z těchto citlivých vrstev, má pokusná osoba tytéž pocity, jakoby působil přímo na kůži.

V okamžiku, kdy přechází pokusná osoba do stadia exteriorisačního, začínají se fluidické paprsky vycházející z jeho těla a rozprostírající se po celém jeho povrchu ponenáhlu rozptylovat, mizet, aby po nějaké chvíli se znovu objevily ve formě svrchu uvedených zářících citlivých vrstev. A poněvadž s rozptylováním fluidických výronů mizí zároveň i citlivost kůže, která se objevuje opět vně těla, v místech exteriorisovaných vrstev, můžeme z toho odvodit, že fluidické neboli ódické paprsky jsou nositeli citlivosti. Vymístění citlivosti znamená tedy tolik, jako vymístění ódické substance.

Vyzářeným ódem neboli citlivostí lze nasytit různé předměty jako vodu, želatinu, vosk, krystaly, kovy, rostliny, zvířata aj. Abychom nějaký předmět nasytili ódem, vystavíme jej po delší nebo kratší dobu ódickým paprskům tím způsobem, že jej necháme držet pokusnou osobou a nebo držíme jej sami v některé z citlivých vrstev kol jeho těla. Ódem nasycený předmět nalézá se nyní s pokusnou osobou v magnetickém raportu, takže působíme-li naň určitým způsobem, pociťuje působení pokusná osoba. Podám zde několik zajímavých pokusů s různými ódisovanými látkami.

Pokusy s vodou. Paní Vixová, jedna z Rochasových pokusných osob, držela v rukou sklenici s vodou za příčinou její ódisace. Voda podržela citlivost i ve vzdálenosti několika metrů, avšak s rostoucí vzdáleností ubývalo též citlivosti. Bylo-li několik kapek této vody vrženo do ohně, pociťovala somnambula palčivou bolest na obou rukou. Napil-li se Rochas této vody, pociťovala mrazení. — Jiná pokusná osoba, paní Luxová, ódisovala v hypnotickém spánku vodu ve vaně, načež když bylo vodou pohybováno, dostala tlučení srdce, jakoby se nacházela na lodi. Kroucení ručníku, namočeného v této vodě, vyvolávalo u ní nevolnost.

Pokusy s kovy. Ponořil-li Rochas do citlivých vrstev exteriorisovaných somnambulů stříbro nebo zlato, pociťovali tito pálení. U některých se konstatovalo, že železo pohlcuje ódické výrony jako voda.

Pokusy s krystaly. Do ódisovaného roztoku síranu sodného byl hozen jeden krystalek této soli za účelem vyvolání krystalizace. Paní Luxová, která roztok ódisovala, vykřikla a padla do mdlob. V celé pravé ruce pociťovala nesnesitelné pálení. Roztok byl ódisován pravou rukou. Pohybovalo-li se roztokem, pociťovala bolesti a nevolnost u srdce.

Pokus s lenoškou. Paní Luxová byla uspána a ve stavu tom bylo jí nařízeno, aby si sedla do vedlejší lenošky. Sedajíc do této, bolestí vyskočila. Tvrdila, že v lenošce musí být špendlík. Rochas vpíchnul totiž do prvé lenošky, v níž byla hypnotisována, v okamžiku, kdy chtěla přesednout, špendlík.

Pokus se „zlatým krémem“. Dotkl-li se Rochas krabice se „zlatým krémem“, kterou dříve paní Luxová byla ódisovala, pocítila vždy odpor, jakoby jedla tuk.

Pokusy s rostlinami. Paní Luxové byl dán na kolena květináč s hyacinty. Když ji Rochas probudil, dotýkal se hyacintů a dýchal na ně. Doteky i dýchání pociťovala paní na kolenou. Jindy zcitlivěl Rochas květinu, na níž pozoroval tu zvláštnost, že se kol jejích listů tvořila citlivá aurická vrstva. Bodalo-li se do této vrstvy, pociťovala paní Luxová větší bolesti, než když se bodalo přímo do listů.

Pokusy se zvířaty. Hladil-li Rochas kočku, již posadil paní Luxové na klín, nastal u ní tak mocný nervový otřes, že se kousala do ruky, takže musel přestat kočku hladit. Za nějakou chvíli po probuzení, když se již mluvilo o zcela obyčejných věcech, paní Luxová náhle zvolala, že má v ústech odpornou chuť po mase, a tu se shledalo, že kočka, kterou držela na klíně, požírala právě pod stolem masové odpadky. — Paní le Faureová, které sedával na klíně i při pokusech malý psík, pociťovala vše, co tento pociťoval, ba dokonce tvrdila, že sleduje i jeho myšlenky, které jsou našim analogické, jenže méně přesné.

Další pokusy konal Rochas s voskovou soškou. Postavil ji při ódisaci do kolmé polohy k pokusné osobě, načež když ji bodal do hlavy, pociťovala pokusná osoba nevolnost v hořejší části těla. Bodal-li ji do nohou, pociťovala pokusná osoba nevolnost v dolní části. Postavil-li Rochas sošku při ódisaci hlavou dolů a bodal do této, pociťoval subjekt nevolnost v dolní části těla; bodání do nohou vyvolávalo nevolnost v části hořejší. — Nebo připevnil na hlavu sošky malou kadeř, ustřiženou pokusné osobě. Když pak za ní zatahal, aniž pokusná osoba o tom věděla, ihned se tato obrátila a tázala se, kdo ji tahá za vlasy.

Velmi zajímavé jsou Rochasovy pokusy s ódisovanými fotografickými deskami. Poněvadž pokusy ty jsou pro nás, kteří máme z nich čerpati důsledky pro teorii mumiálního očarování, velmi důležitý, podám je všechny zevrubně podle výtahu Rochasova deníku, uveřejněného ve zmíněném již jeho díle.

30. července 1892. Rochas fotografoval paní Luxovou nejprve ve stavu bdělém, pak ve spánku a konečně ve stavu exteriorisovaném. V posledním případě použil fotografické desky, kterou byl dříve po několik okamžiků vystavil jejím ódickým výronům. Konstatoval, bodl-li špendlíkem první desku, že paní Luxová nepociťovala ničeho; bodnutí druhé desky pociťovala nepatrně, kdežto bodnutí desky třetí vyvolalo silnou bolest.

2. srpna 1892. V přítomnosti paní Luxové zkoušel Rochas na citlivost všechny tři desky, jež použil a vyvolal dne 30.července. První deska nevykazovala citlivosti žádné, druhá velmi nepatrnou, deska třetí však byla právě tak citlivou jako před třemi dny. Chtěje vyzkoumat, do jaké míry je tato deska citlivou, píchnul Rochas do ruky na želatinové vrstvě tak mocně, že ji protrhl. Paní Luxová, která byla od něho vzdálena asi dva metry, dostala silné křeče a prudce křičela. Na pravé její ruce objevily se dvě malé červené čárky, odpovídající oněm na fotografické desce. Přítomný dr. P. konstatoval, že pokožka není porušena a že červené skvrnky nalézají se pod kůží.

5. října 1892. Od posledního pokusu, dne 2. srpna, nebyla paní Luxová nikým magnetisována. Toho dne ji Rochas opět uspal a mnoha magnetickými tahy silně exteriorisoval. Po té vložil jí do rukou fotografickou desku za účelem ódisace, kterou pak jeho spolupracovník, pan B. po 20 vteřin ve fotografickém přístroji exponoval, načež ji vyvolal. Pan B. vyvolával asi ve vzdálenosti 100 metrů. Paní Luxová nepociťovala během vyvolávaní ničeho. Když deska byla vyvolána a pan B. ji přinesl, pociťovala všechny doteky, které učinil Rochas. Dotkl-li se desky pan B., nepociťovala ničeho. Na to Rochas píchnul negativ do ruky. Paní Luxová omdlela. Když se z mdloby probrala, konstatoval, že malá oděrka, kterou měla již před fotografováním, stala se zřetelnější. Domníval se, že je to účinek píchnutí, avšak paní Luxová tvrdila, že na tom místě bodnutí nepocítila. Asi za 3 minuty objevila se červená skvrna na místě, kde byla pocítěna bolest.

7. října 1892. Rochas chtěje se přesvědčit, zdali paní Luxová bude vnímat doteky na desce dne 5. října použité, uspal ji a exteriorisovav, dotýkal se obličeje na desce. Pocity se dostavily, byly však nelokalisované a neurčité. Dotkl-li se Rochas na desce šatu, pocítila paní Luxová dotek na té části těla, která byla oním šatem pokryta.

9. října 1892. Rochas přinesl k pokusu desku z 5. října; když do ní píchnul, paní Luxová pociťovala píchnutí, ačkoliv byla ve stavu bdělém. Na to ji uspav, prudce protrhl špendlíkem želatinovou vrstvu na plotně. Bolest byla pocítěna, avšak mdloby ani stigma se neobjevily. Téhož dne zhotovený positiv vykazoval neurčitou citlivost. Při jeho dotknutí pociťovala paní Luxová vždy zvláštní zamrazení. Byl-li positiv bodán, byly pocity nepříjemné, hladil-li se, byly příjemnými.

31. října 1892. Rochas opakoval pokus s fotografií, použiv před tím ódisovaného negativu k otisku. Roztrhnuv citlivou želatinovou vrstvu konstatoval, že paní Luxová pocítila sice nepříjemné bodnutí, avšak velmi slabě. Po té bodnul Rochas obraz velmi silně. Pocit bolesti byl ještě slabší. Přičítal to okolnosti, že toho dne měl 5 nebo 6 diváků, následkem čehož raport nebyl tak dokonalý. Asi po 2 minutách objevila se na těle paní Luxové dvě stigmata odpovídající přesně bodnutým místům na obraze.

26. dubna 1893. Následující tři pokusy konal Rochas v přítomnosti dr. Barlemonta a pánů Pavla Nadara a Ant. Guerronana s paní O., která exteriorisovala i za bdění.

1. pokus. Rochas ódisoval fotografickou desku položiv ji na kolena bdící paní O. Po několika minutách vložil fotograf desku do fotografického přístroje a exponoval při slabém světle asi 20 vteřin. Rochas odebral se na to s paní O. a fotografem do temné komory, kdež byla deska vyvolávána. Při vyvolávání pociťovala paní O. chlad vody. Jakmile byla plotna vyvolána, konstatovalo se, že při každém dotknutí se desky pociťovala dotyčná paní zvláštní nevolnost, kterou však nebyla s to lokalisovat. Naproti tomu pociťovala vždy bolesti u srdce, pohybovalo-li se vyvolávací lázní. Tekutina, která byla od paní O. vzdálena několik metrů, pohltila během vyvolávání téměř všechen ód.

2. pokus. Rochas uvedl nyní paní O. do hluboké hypnosy a opakoval pokus předešlý s tím rozdílem, že spící paní zůstala v lenošce, kdežto fotograf odebral se do temné komory vyvolávat desku. Náhle se paní O. zkřivila jakoby měla žaludeční křeče. Konstatovalo se, že fotograf v tom okamžiku dávaje plotnu do lázně, náhodou ji přelomil. Porouchaná deska byla vyvolávána dále; spící paní pocítila vždy neurčitý pocit nevolnosti, který nemohla lokalisovat, píchnul-li Rochas do obličeje na negativu. Pohybovalo-li se lázní, dostala srdeční bolesti