VYMÍSTĚNÍ CITLIVOSTI II.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
3. pokus. Zatím co paní O. ještě spala, zhotovil se druhý její snímek a kromě toho snímek Rochasovy pravé ruky v přirozené velikosti. Obě plotny byly přibližně stejných rozměrů. Když byla somnambula probuzena, přiložil za španělskou stěnou ukrytý fotograf podle předem daných instrukcí obě plotny želatinovými vrstvami na sebe. V tom okamžiku se přestala somnambula bavit a ihned usnula. Pokus opakoval Rochas ještě jednou a vždy se stejným výsledkem. — Rochas uspával totiž paní O. tím způsobem, že držel svoji dlaň jednoduše na jejím čele, což již stačilo k vyvolání hypnosy. Chtěl se přesvědčit, zdali by týž účinek měla fotografie jeho ruky, nasycená jeho ódem, působíc na ódisovanou fotografii somnambulčinu. Rochasův obraz měl podle jeho předpokladu sdělit kmity vyvolávající hypnosu obrazu somnambuly, kterýž jako telegrafické „rele“ měl je zase přenésti na samotnou paní O. Jak jsme viděli, Rochas se v předpokladu nemýlil.

Výsledek pokusu byl sdělen somnambule, která nechtěla tomu ani uvěřit. Poněvadž byla velmi nepatrně sugestibilní, i v hypnotickém stavu, ujišťovala Rochase, že bude spánku odporovat, kdyby se při třetím pokusu měl dostavovat. Obě plotny byly nyní v její přítomnosti vloženy na sebe. Boj proti spánku netrval ani minutu; somnambula opět usnula.

2. června 1893. Pokus s citlivou deskou opakoval Rochas ještě s jinou somnambulou, slečnou L. ve fotografickém atelieru Enerově (boulevard Malesherbes 112) v přítomnosti 6–7 osob, mezi nimiž nacházel se i Gaston Mery, který o pokusu tom referoval v L’Écho de Merveuilleux ze dne 15. června.

Somnambula, která o ničem nevěděla, náhle zbledla a naříkala si na nevolnost u srdce a chlad. Plotna byla právě v hořejším poschodí vyvolávána. Také bodáni pociťovala, avšak pouze v krajině žaludeční, kde se nacházel jeden z jejích hypnogenních bodů3. U této sensitivy raport mezi ní a deskou velmi rychle mizel, takže po čtvrthodině nevnímala již ničeho.

Kdož by nevzpomněl při této příležitosti vypíchávání očí fotografiím rozhněvanými milenkami? Dr. G. Encausse ve svém díle Traité élémentaire de magie pratique v kapitole „Obrana proti udělání“ píše, že praktiky podobné jsou bezvýsledné, že nemají žádného účinku astrálního odrazu. Tvrzení to nezdá se mně být zcela správné, neboť okamžitý výbuch hněvu a mocná nenávist jsou s to při řádné imaginaci realisovat její obsah a projevit se fyzickými účinky. Ovšem, pouhé rozmarné vypíchávání očí fotografii bez hlubšího podkladu imaginačního nemá přirozeně účinku.

Někteří moderní magnetiséři léčí doposud osoby, jež z různých příčin nemohou je osobně navštěvovat, pomocí fotografií, které musí dotyční choří nějaký čas před tím u sebe nosit. A lze-li pomocí ódisované fotografie léčit na vzdálenost, lze i škodit. Toť zcela logický závěr. Nutné podmínky musí být samozřejmě vyplněny.

Experimenty s vymístěním citlivosti konali i badatelé jiní, jako Aster Denis, ředitel ústavu pro hypnotismus ve Verviers, Horace Pelletier, dři. Encausse, Luys, Baraduc, Boirac, Bodroux, Joire aj. Jako ukázku uvedu některé z pokusů dr. Joireho.

Uspav pokusnou osobu, dal jí do rukou sklenici s vodou; jeho asistent zakryl ji pak hermeticky rukama oči. Za malou chvíli dotkl se dr. Joire špendlíkem povrchu vody, což pokusná osoba pocítila na levé ruce. Dotkl-li se pouze vnější stěny sklenice, nepocítila pokusná osoba ničeho.

Při druhém pokusu držel dr. Joire pokusnou osobou ódisovanou sklenici vody v malé vzdálenosti před ní. Bodání pociťovala nyní pokusná osoba slaběji. Při tomže pokusu ponořil dr. Joire do sklenice palec a ukazováček, a dělal ve vodě pohyby jakoby někoho štípal. Pokusná osoba pociťovala štípání. Když pak několikráte po sobě střídavě do vody píchnul a zase ji štípal, pokusná osoba vždy správně odpověděla, že pociťuje píchání a nebo štípání.

Velmi pozoruhodný pokus učinil tentýž experimentátor s mastixovou soškou. Bodal-li tuto po obvyklé ódisaci, např. na hlavě, pociťovala pokusná osoba bodnutí na hlavě, píchnul-li do nohy, pociťovala pokusná osoba píchnutí na noze.

Další pokus je neméně zajímavý. Dr. Joire posadil naproti uspané pokusné osobě druhou pokusnou osobu, která však bděla. Obě pokusné osoby držely se za ruce tak, že pravá ruka uspané osoby držela levou ruku osoby bdící a naopak. Za malou chvíli pustily se obě osoby, takže nebylo mezi nimi žádného fyzického kontaktu. Píchnul-li nyní dr.Joire bdící osobu do pravé ruky, pocítila osoba uspaná píchnutí na ruce levé, nebo štípnul-li bdící osobu do levé ruky, zvolala uspaná pokusná osoba, že ji někdo štípe do ruky pravé. Bdící osoba byla zde opravdovou „mumií“, nasycenou ódem pokusné osoby.

Nebo postavil před pokusnou osobu lampu tak, aby její stín padal na zeď. Nyní vsugeroval jí, že její citlivost bude přenesena na jeho stín. Když pak stín bodal, pociťovala pokusná osoba bodnutí v místě odpovídajícím bodnutému místu na stínu. Bodal-li okolo stínu, pokusná osoba nepociťovala ničeho.

Lze říci, že pokusy Rochasovy, Joireovy aj. jsou tak eminentní a průkazné, že nemusíme ani trochu pochybovat o skutečnosti exteriorisace citlivosti. Vážní odpůrci o možnosti podvodu ani nemluví, namítají však, že experimentátor působí na pokusnou osobu nevědomě mentální sugescí, jíž tato přijímá a uskutečňuje. Okolnost, že experimentátor ví, kam pokusnou osobu píchnul, je prý již rozhodující při lokalisování fyzických vjemů pokusnou osobou.

Námitku tu vyvrátil dr. Joire následujícím pokusem. Několik bdících osob utvořilo rukama otevřený řetěz, k jehož jednomu konci připojila se též pokusná osoba. Osoba na druhém konci držela sklenici s vodou, pokusnou osobou ódisovanou. Píchnul-li nyní dr. Joire do vody špendlíkem, pocítila pokusná osoba bodnutí teprve po uplynutí 3–5 vteřin. Držela-li pokusná osoba sklenici sama, pocítila píchnutí okamžitě. Kdyby zde byl případ nevědomého ovlivnění mentální sugescí, musela by mít v obou případech sugesce ta účinek okamžitý, čehož ve skutečností zde nebylo.

Naskýtá se nám nyní otázka, lze-li fakty exteriorisace citlivosti vysvětlovat některé případy očarování. Uvážíme-li, že čarodějové užívali obyčejně při svých operacích látek, které nosily jich oběti, tedy látek mumiálních, nasycených hojně jejich ódem, nemůžeme nepozorovat až nápadné analogie s experimentálními objevy Rochasovými a jeho spolupracovníků. Měla-li pokusná osoba pocítit nějaký dojem prostřednictvím různých předmětů, musely být předměty předem jí ódisovány, aby mechanickou činnost, experimentátorem na nich vykonávanou, pocítila. Pokusnou osobou ódisované předměty byly doslovně experimentátorům tím, čím byly potem prosáklé šaty, krev, zuby, nehty apod., starým čarodějům, tedy mumiemi, prostřednictvím jichž bylo umožněno jedněm jako druhým působit na osobu, jejíž ód předmět ten vázal.

Je tu však jedna okolnost, které nesmíme přehlédnout. Konstatovalo se, bylo-li na předměty pokusnou osobou ódisované působeno z větší vzdálenosti, že nepociťovala tato obyčejně ničeho, a nebo jenom velmi málo. Jak mohl nyní čaroděj působit mumiálním voltem na oběť, třeba několik mil vzdálenou? Dále dlužno mít na zřeteli, že positivních výsledků bylo lze docílit toliko na osobách hypnotisovaných a že každý pokus, jak praví dr. G. Encausse v Traité élémentaire de magie pratique, konaný mimo umělý spánek, byl bezvýsledným. — Dokazuje však nezdar experimentátorů nemožnost takového působení? Týž badatel praví, že nikoliv.

Od té doby, co byla v českém jazyku vydána Encausseova Traité élémentaire de magie pratique, konalo se u nás mnoho pokusů, a musím říci, že některé z nich třeba se konaly jen za příčinou ukojení pouhé zvědavosti, byly korunovány pěknými výsledky. Mám celou řadu písemných dokladů pocházejících od osob zcela vážných, akademicky vzdělaných, nejvýš kritických, jež přímo dokazují mumiální očarování. Sám konal jsem nejeden pokus, povahy ostatně zcela nevinné, nad jichž výsledky musel jsem se zamyslit. A v poslední době četl jsem již zprávy, jež oznamovaly zdařilé výsledky pokusů i s bdícími pokusnými osobami.

Dále musíme uvážit, že nejsou všechny pokusné osoby stejně vnímavé, že s jedněmi pracuje se lépe za těch okolností, s jinými zase za oněch. Některá pokusná osoba exteriorisuje již za bdění, druhá jenom ve spánku. A snad jenom z těchto důvodů nemohl se dr. Encausse dostat se svými pokusnými osobami dále než k výsledkům nastupujícím jen v hypnotickém stavu. A jako moderní badatelé nemohli se dodělati se všemi pokusnými osobami stejných výsledků, tak také očarovací akce starých čarodějů nebyly korunovány vždy úspěchy. Dílem byli toho vinni sami, dílem povaha samotných obětí, která vzdorovala jich telenergické akci.

A co se týče přerušení kontaktu ódisovaného předmětu s pokusnou osobou s větší vzdáleností, není přerušení to dokázáno. Okolnost, že pokusná osoba nepociťuje z větší vzdálenosti hrubé mechanické akce, vykonávané na předmětu jí ódisovaném, nedokazuje ještě ani z daleka přerušení magnetického raportu mezi nimi vůbec. Magnetický raport se sice s rostoucí vzdáleností zjemňuje, avšak nepřestává, a zprostředkovává snad jenom působení taková, jež jsou v náležitém poměru k jeho subtilnosti, tedy působení jemnější, jako jsou mentální a nebo čistě fysiologicko-odická, např. přikládání určitých nerostných, rostlinných a nebo zvířecích látek k mumii, na níž ód těchto hmot působí a tím vyvolává i na organismu nacházejícím se s ní v magnetickém raportu určité efekty.

Třeba nelze vnitřního procesu dostatečně a naprosto uspokojivě objasnit, přece musíme jeho možnost na základě historických zpráv i nejnovějších pokusů alespoň připustit. Že i vůle byla při mumiálních akcích spolupomocníkem nemalým, ač ne výhradným, je myslitelné.
POZNÁMKY:
3 Hypnogenní body jsou určitá místa na těle somnambula, která jsou za bdění necitlivá. Pouhé tlačení na body vyvolá již spánek.Č