VÝZNAM SUGESCE PŘI OČAROVÁNÍ I.

Napsal Beherit666.bloger.cz (») v pondělí 23. 5. 2011 v kategorii PROBLÉM OČAROVÁNÍ, přečteno: 1364×
clanky-1/CarodEjnictvI-1.jpg

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Význam sugesce při očarování.

Nelze popřít, že sugesce byla při očarování faktorem nemálo důležitým. Pro důkazy nemusíme jít do ponurého středověku, nalezneme jich dosti kolem sebe, v dnešní moderní společnosti, která v lichém domnění duševní neodvislosti opěvujíc svobodu, volnost a nespoutanost ducha, je tak pevně spjata těžkými okovy všelikých předsudků a na mnoze mylných názorů, — dřívějších a v jejím duševním životě doposud mocně působících to sugescí, — že se pociťují následky tohoto moderního kouzla v našem životě nejen v ohledu náboženském; nýbrž i kulturním.

Tisíce nadějných životů hynuly dříve ve smrdutých kobkách žalářních a na popravištích, tisíce ničím se neprovinivších žen volaly na hořících hranicích k nebi o pomstu jenom proto, že mocní tohoto světa oslepeni ďábelsky rafinovaným líčením hrůz a muk pekelných, jímž zfanatisované kněžstvo popletlo jim hlavy, nemohli a nebo nechtěli vymanit se z vlivu těchto satanických sugescí a konali jako na povel to, čeho se v jasných okamžicích sami hrozili.

A dnes, kdy světská moc bohudíky kněžstvu odňata a kdy lidstvo vymaňuje se ponenáhlu z duševní poroby, hranice sice neplápolají, aniž je slyšet srdcervoucího křiku a sténání nevinně mučených čarodějnic, avšak zhoubný účinek starých, až do morku zakořeněných náboženských sugescí, pociťujeme v míře jen málo zmenšené doposud. Není náboženské šílení výsledkem fantastických sugescí, namířených na vzrušivou povahu nemyslícího, přesto však poctivého davu? Nejsou všechna obrácení na tu nebo onu víru před smrtí jen resultátem působení idejí, člověkem již s mlékem mateřským vsávaných, jež znovu ve vzpomínkách oživeny působí na rozrušenou mysl tím mocněji a s tím větším efektem, čím menší odpor může jim klásti umírající následkem pokračujícího ubývání sil? A což pověstná lourdská uzdravení, nejsou ta dokumentem sugestivní reorganisační síly?

Nedávno jsem četl v jednom klerikálním listě, jak jistý mladík rouhaje se při vesnické zábavě svátostí oltářní, skácel se k zemi a zemřel. Ovšem, hned byl hledán v případu tom prst boží. Jak vysvětlíme toto náhlé úmrtí? Je známo, že venkovští mladíci, třeba za jistých okolností velmi neurvalí a přes míru bujní, jsou přece následkem bigotní venkovské náboženské výchovy tak fanaticky nábožensky založeni, že v daném okamžiku protrhne se sebesilnější vrstva venkovského furiantství a nezkušeného, a obyčejně velmi naivního mladíka, ovládnou staré, jeho rodiči mu silně vštěpované náboženské ideje do té míry, že je jimi téměř monoideisován. A nyní představte sobě takového utancovaného a alkoholickými nápoji opojeného vesnického mladíka, který v návalu bujnosti pronáší rouhavá slova, jichž smyslu snad zpočátku ani nechápe, a kteráž kolem něho mezi družkami a druhy budí asi přímé zděšení. Zajisté rozvážnější mladíci ho napomínají, ulekaná děvčata mu činí trpké výčitky a snad některé starší ženy připomínají mu trest boží, jakým stíhá všechny rouhače Bůh. Jak děsný proces odehrává se tu v duši takto náhle vyburcovaného mladíka, jak mocné a různé dojmy střídají se v jeho nitru, kolik myšlenek nevylíčitelné obavy před božím trestem proběhne v okamžiku těžkou jeho hlavou, to dovede posoudit jenom zkušený psycholog, jenž je s to analysovat duševní hnutí do těch nejmenších detailů. Veškeré myšlenky slijí se na konec v myšlenku jedinou, v myšlenku na neodvratný trest, na smrt, jež takřka démonicky obsedne mladíka, podlamujíc jak duševní tak fyzické jeho síly, až celý vysílen a zsinalý pod tíží této zákeřné a smrtící sugesce klesá následkem ohromného dojmu mrtev k zemi.

A kdož by neznal lidového přísloví, že křivopřísežník do roka zemře. Dříve umírali, v dnešní době snad ani ne jeden. I zde triumfovala sugesce, nepřihlížejíce ovšem k případům smrti zcela přirozené, jež nastala v důsledku příčin již před přísahou daných. Odehrával se tu pochod zcela přirozený, nesouvisející s podstatou přísahy ani logicky, ani příčinně. Výčitky svědomí, strach před možným naplněním se lidové pověry apod. sžíraly nešťastníka tak, že slábnul duševně i tělesně, takže zesláblý organismus nedovedl čelit chorobě, jíž by se byl snad jindy ubránil, a kteráž rozrývajíc nyní spolu s otravnou sugescí jeho zdraví, sklátila ho skutečně do roka v chladný hrob.

Podobně účinky kletby a žehnání dlužno připsat po většině sugesci. Kdo ví, jaký převrat mohou v životě lidském způsobit pouhá povzbuzující slova, pronesená vlivnou, autoritativní osobností, kdo byl někdy v životě svědkem šťastného zakončení a rozuzlení jinak dosti dramatického děje rodinného jenom následkem magicky povzbuzujících slov hlavy rodiny, pochopí, že slova stařičké matičky, ustaraného otce, ve velkém pohnutí při loučení pronesená, slova nekonečné lásky, dobroty a starostlivosti, tlumočící milovanému dítěti onu převelikou bolest v této vážné chvíli jimi pociťovanou, jsou přímo talismanem, podávajícím mu v těžkých chvílích útěchy a povzbuzení k další cestě životem. Tato útěcha, toto povzbuzení vlejí mu do žil nového ohně, nové síly, jsou mu zdrojem vytrvalosti, což má za následek zvýšení efektu pracovního výkonu, tento opět zvýšení mzdy, zvýšený příjem dovoluje již spořiti, uspořený kapitál se stále zvětšuje a stává se základním kamenem šťastné hmotné existence. Hle, ovoce požehnání!

A vizme nešťastníka, jemuž uvadlé, bolestí a bezmocným vztekem zkřivené rty jeho starého otce strašlivě klnou... „Budiž proklet! Nemějž štěstí...!“

V prvním okamžiku neuvědomuje sobě těchto hrozných slov, avšak po nastalém uklidnění vystupují mu strašná ona slova jako příšerné vidiny a nestvůry před duševní jeho zrak, kalí mu každou jasnější chvilku, každý šťastný okamžik v jeho životě. A nedovede-li těmto myšlenkovým obludám čelit, nedovede-li se nad ně v ohledu mravním povznést a ví-li, že hněv jeho otce byl spravedlivý, jen jím samotným vyvolaný, stane se mu otcova kletba potměšilou, zákeřnou duševní rakovinou, podlamující všechny jeho síly, a přinášející mu jenom bol a nespokojenost. A že u slabé povahy bývá od nespokojenosti k různým výstřelkům nebo nepředloženým, nerozvážným činům jenom malý krok, je známo. Toť blínová sklizeň kletby!

O vlivu sugesce na lidské zdraví zmiňuje se dr. G. Encausse ve svém díle Traité élémentaire de magie pratique pod záhlavím: Venkovští čarodějové a sugesce.

„Mezi nemocnými v la Charité byly dva zajímavé případy, jež odhalují vliv, jaký mohou mít jistí venkované na lidi poněkud vzrušivé. Mluvíme-li o venkovských čarodějích, o těchto mastičkářích, o těchto dobrých ženách, představitelích to dnes zapomenutých okkultních věd, je prvním naším nápadem úsměšek a nechuť počítat s tisíce případy, vyprávěnými od chaty k chatě a obtěžkanými vypravěčovou obrazností.

Leč je tu provést zajímavou studii o sugescích, provázených bizarními slovy, jež jsou pravou příčinou výsledků těchto magiků v malém. Sugesce ty účinkují toliko na bytosti vzrušivé, a každý, ať si říkají, co chtějí, přívrženci sugesce ve stavu bdělém a její všeobecné působnosti, kdo si dělá z čaroděje smích, již tím uniká jeho vlivu.

Obě nemocné, o něž se jedná, jsou hysterické, a nic se jim nepřihodilo až do doby, kdy se jim dostalo sugesce.

První z nemocných, Elišku C..., přivedla k nám 11. prosince její příbuzná, která se již o ni radila s četnými lékaři, kteří ji léčili různými způsoby, zcela však bezvýsledně.

Posazena před otáčivé zrcadlo byla brzy fascinována, a odtud bylo lze spojit léčení přenosem s léčením sugescí. Pod tímto dvojím vlivem zmizela čtvrtého dne ztrnulost ruky, jíž trpěla.

Leč v noci ze čtvrtého na pátý den nemocná náhle oněměla. Doufali jsme, že němotu odstraníme snadno užitím sugesce, avšak marně jsme zkoušeli po dva dny ty nejrůznější způsoby sugesce. Všechny zklamaly. Tu nám napadlo, že je nemocná ovládána nějakou starší sugescí, jež ničila naši působnost v té míře, v jaké jsme docilovali úspěchů. Trvající němota nedovolovala nám klásti nemocné otázky, proto sáhli jsme k experimentální kličce.

Přesvědčivše se, že nemocná provádí všechny sugesce vyjma ty, jež se týkaly její choroby, sugerovali jsme jí (když byla ve stavu jasnovidného somnambulismu), že osoba, jež jí to udělala, stojí před ní, a ukázali jsme na jednoho z chovanců ústavu.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a dvanáct