VÝZNAM SUGESCE PŘI OČAROVÁNÍ II.

PROBLÉM OČAROVÁNÍ -
Tvář nemocné se náhle zkřivila ve výraz prudkého hněvu, a domnělý původce jejího nynějšího stavu mohl se jenom s velkou obtíží k ní přiblížit a nařídit nemocné silným hlasem, aby se ihned uzdravila, což se také stalo. Z rozmluvy mezi nimi mohli jsme soudit na toto: Děvče bylo dcerou muže, považovaného ve vesnici tak trochu za čaroděje. Toho dne, kdy měla odejeti do Paříže do služby, otec zachvácen prudkým hněvem, ji proklel, řka: Od dnešního dne budeš vždy nemocná, a nedovede tě nikdo vyléčit, jenom já sám.

Až do té doby nebyla nikdy nemocná, nikdy neměla hysterických záchvatů, ani nějakých nervových poruch. Výjev s otcem ji nepochybně velmi rozrušil, neboť po několika dnech vypuklo strnutí ramene. Slova otcova působila zde jako skutečná sugesce.

Znajíce nyní celou historii, mohli jsme snadno vše přerušit. Domnělý otec, vytvořený naší sugestivní působností, prohlásil, že svou kletbu odvolává a dceři odpustil. Opakoval jeho odpuštění i po probuzení jejím, a od té chvíle všechno přestalo.“

„Historka druhé nemocné spadá do téhož řádu. Adolfína F..., 27 létá, od 18. roku provdaná, byla nám přivedena 7. září 1890. Doma byla náhle stížená prudkými neuropatickými záchvaty dušení, hysterickými bolestmi apod. Léčena byla bromidem (i ve velkých dávkách), kozlíkem, chlorálem, leč nic neúčinkovalo. Jedině léčení přenosem velmi snadno zdolalo všechny poruchy, a za necelých čtrnáct dní vrátila se dívka domů vyléčena. Přes všechny naše dotazy nebylo lze nalézti příčinu nemoci. Nemocná byla ovšem osobou silně nervosní, poněkud vzrušivou, leč to nestačí ke stanovení příčinnosti tak náhlých poruch.

11. prosince ještě téhož roku vrátila se k nám nemocná stížená týmiž příznaky. Podrobné vyptávání přivedlo ji k doznání, že ji doma někdy léčila žena, jež platila za čarodějku. Tato jí jednou v návalu zlosti řekla, že bude od této chvíle vždy nemocnou a že ji nevyléčí žádný lékař. Hněv čarodějky byl vzbuzen odepřením malé částky peněz. Viděli jsme, jaké byly následky této opravdové sugesce. — Nové léčení, přizpůsobené této zvláštní příčině, zdolalo nemoc, která se více neobjevila, jak se zdá, k veliké hanbě čarodějky.“

Líčené příběhy byly zapříčiněny sugescí stykovou, tj. ovlivňovatel působil na druhou osobu přímo, jsa tělesně při aktu přítomen a jí smyslově přímo vnímán. Jsou však případy, kdy tohoto přímého styku není, kdy obě osoby, působce i ovlivněný jsou od sebe míle vzdáleny, a přece psychické účinky sugestivní síly vzdáleného působitele lze s touž přesností a jistotou konstatovat. Musíme nutně připustit zde činnost telenergickou, účinek sugesce en distance.

Lze pouhou myšlenkou, pouhou mentální činností na někoho působit? Lze myšlenkou vyvolat v někom určitý dojem? Slyšme, co praví o takovém telenergickém neboli telepatickém působení věhlasný anglický fyzik, prof. William Crookes. Praví: „Nastane-li mezi dvěma lidmi telepatie, odehrává se v mozku odesílatele zprávy fyzická změna. Obdobná změna nastane pak ihned v mozku druhého, jež sugesci přijímá. Mezi oběma těmito hmotnými ději musí nutně existovat řada hmotných příčin. Tato řada hmotných příčin může se manifestovat jenom pomocí nějakého prostředí. Každým novým objevem v oboru psychologie se dokazuje, že etherové vibrace jsou s to vyvolat zdánlivě zázračné účinky, např. přenos myšlenek z dálky.“

Od objevu Marconiho bezdrátové telegrafie počali sobě někteří učenci všímati telepatických faktů více. Vycházejíce z nauky o elektrickém vlnění, připustili docela možnost existence vln myšlenkových, přenášených etherem z jednoho mozku ke druhému, jako se šíří vlny elektrické od jedné stanice ke druhé v bezdrátové telegrafii. Dejme tomu, že na něco, co chci sděliti svému vzdálenému příteli, velmi intensivně myslím. Mozek počne pracovat a dodá mně k disposici určité množství energie, jejíž vibrace určují moje představy. Vibrace ty jsou neseny etherem až k mozku přítelově, v němž vzbudí indukcí vibrace podobné, jež mají za následek vyvolání představ prvotních, tedy oněch, které jsem vyslal já.

Ačkoli zákony telepatického působení nejsou ještě vědou na jisto stanoveny, a ve mnohém ohledu chová se tato z nevysvětlitelných příčin oproti telepatii poněkud odmítavě, je dokázaných faktů v tomto oboru takové množství a telepatické pokusy jsou tak snadno proveditelné, že můžeme oprávněně doufati v konečné její uznání a snad i upotřebení v obecném životě. Zde nelze mně podrobně zabývat se tímto zajímavým odvětvím praktického okkultismu, musím se spokojit pouze s poukazem na to, co přímo souvisí s hlavním předmětem této studie.

Řekl jsem, že lze konstatovat psychické účinky sugestivní síly i vzdáleného operatéra, tedy účinky jakéhosi hypnotického raportu en distance. Lze-li tedy vzdálené osobě dát pocítit dojmy příjemné a nebo bolestné, avšak skutečné, je tím řečeno, že možno již pouhou sugescí do vzdálenosti očarovat. O jednom případu takového telenergického působení zmiňuje se dr. G. Encausse. Jeden z jeho přátel v Lyonu, M. V. v praktickém studiu a meditaci velmi pokročilý, měl jednou nad míru obtížný spor, na jehož příznivý výsledek měl velice málo naděje. Ba hrozil mu již nezdar. Využitkovav okolnosti, že nepřející mu osoba, která měla nepříznivý vliv na jeho záležitost, šla brzy spát, soustředil všechny své psychické síly na znepřátelenou osobu po první dvě hodiny jejího spánku, a přenesa se v duchu k ní, pozvolna a velmi jemně hájil svou věc a bránil svůj názor. Po několika takových pokusech docílil toho, že dotyčná osoba vzdor svému odporu znenáhla se přizpůsobovala jeho myšlenkám, aniž o tom věděla, a jsouc takto, abychom tak řekli, telepaticky přemluvena, sama žádala za provedení úkonu, jemuž se dříve byla vší silou vzpírala a který příkře odporoval jejímu dřívějšímu názoru.

Sugesce podobné nutno prováděti nejlépe za doby noční, kdy osoba, kterou chceme ovlivnit, pravděpodobně spí, kdy tedy je takovému sugestivnímu vlivu nejvíce přístupnou. V noci pracovali obyčejně všichni čarodějové, avšak nikoliv ze strachu před hranicí, jak se domnívá a píše Marius Decrespe v brožuře Peut-on envoûter?, nýbrž proto, poněvadž jejich oběti spaly. Tehdy mohli nerušeně rozvinout svoji ďábelskou činnost a počítat spíše na úspěch, neboť psychický organismus jejich obětí nemohl jim event. klásti takový odpor jako za bdění, kdy pozornost ubohých byla zaujata těmi nejrůznějšími věcmi a myšlenkami všedního života, kdy tedy byla vlivům méně přístupnou, méně sugestibilní. Takovou telenergickou sugestivní činností vyvolávali čarodějové u svých obětí nejrůznější stavy.

Ochromovali, oslepovali, vnukali smrtelné úzkosti, děs a hrůzy, vyvolávali ty nejhrůznější a nejošklivější sny, vštěpovali nepřátelství, zášť i lásku, trhali pouta manželská, svazky přátelské, posílali choroby všeho druhu, nabádali k sebevraždě, krátce otravovali svým nebohým obětem život všemožným způsobem.

Musím ještě poznamenat, že čarodějové nepracovali výhradně se sugescí, tedy pouze mentálně, nýbrž že poskytovaly jim značnou pomoc v jejich pracích i tzv. mumiální látky, věci nasycené, životním fluidem oběti, které je přiváděly v astrálně-fyzické spojení s osobou, jíž dotyčná věc patřila, a které chtěli udělati. Je samozřejmé, že spojením těchto dvou činitelů, sugesce a čistě mechanického působení na mumii, museli čarodějové docilovat mimořádně velkých úspěchů.