LOVECRAFTOVA METAFIZIKA.

LOVECRAFTOVA METAFIZIKA.
I pro své nejdůvěrnější přátele zůstával Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) zoufale záhadný. Z pera tohoto génia z Nové Anglie vznikla kolekce přesvědčivých a stejně tak hrůzostrašných a děsivých románů moderní doby. Jeho příběhy byly zkrášleny velice pečlivou pseudodokumentací a dokonale přesným popisem postav a prostředí. Často se říkalo, že ten, kdo si jednou přečetl Lovecrafta, ztratil zájem o další život. Toto tvrzení bylo logicky velice těžké vyvrátit.
Jak se dalo očekávat, byl Lovecraft zahrnován obdivem a mohutně napodobován mnoha spisovateli, jejichž představivost byla pouhým zlomkem jeho oslavovaných "Mýtů Cthulhu" - název většinou používaný pro sérii povídek založených na nadpřirozeném Pantheonu vymyšleného Lovecraftem. Lovecraft zastával pevné přesvědčení, že vlivem klasických mytologií byla těžce narušena cyklická atmosféra a zapříčiněna kosmická dezorientace, a on se snažil je znovu vytvořit. Lovecraft vytvořil své vlastní bytosti, jejichž prehistorickou činnost na zemi motivoval silou lidské civilizace a lidského ducha, jakož i hrůzami své rozvinuté obrazotvornosti. Zatímco Freud i Einstein zápasili se svými vlastními poučkami v izolaci akademické specializace, Lovecraft popisuje úžasný vliv zákonů fyziky i geometrie na duši. I když on by jistě váhal označit sebe samotného za mistra vědeckých úvah, jeho nárok na tento titul není o nic menší, než mají Asimov a Clarke. Co je pro obdivovatele Lovecrafta nejzáhadnější, je autorův téměř lhostejný přístup ke svým dílům. Stále opakoval, zeje to pro něj pouhý prostředek k finančnímu zajištění.
Lidem, kteří jej podezříván, že se baví soukromou vírou v mýtech odpovídal, že objektivní oddělení se od lidské podstaty se stalo nezbytným pro úspěšné psaní. Byl zvyklý ve svých vyprávěních hovořit o těch nejhrůznějších věcech s lehkostí hraničící až s výsměchem, jako by je ani nepovažoval za skutečnou literární podstatu. Jako autor si Lovecraft získal značnou reputaci. Ale co Lovecraft filosof? Autorův fascinující zájem o lidskou historii, obzvláště o její klasické epochy, by! možná nejvýznamnějším vodítkem vedoucím k filosofii v mýtech Cthulhu. To, že v mnoha svých dílech použil materiály převzaté z egyptských a arabských legend, je velice dobře známo. Je evidentní, že si velmi dobře uvědomoval účinky civilizace na lidstvo - a to jak výchovné tak i represivní. Jeho příběhy neustále připomínaly čtenáři,
že lidství je pouze malý krůček od nejzvrhlejších a příšerných forem bestiality. Chápal lidské nutkání směřující k poznání i za cenu rizika šílenství. Myslel tím patrně, že intelektuální dokonalosti lze dosáhnout v souladu s katastrofickým terorem - a ne jeho odmítáním. Tato myšlenka trvalého vztahu mezi konstruktivními a destruktivními
stránkami lidské bytosti, je základní naukou Satanismu. Theismus argumentuje tím, že integrita jednotlivce může být zvýšena odmítnutím živočišnosti (sexuální) a návratem k morální poslušnosti. Lovecraft popsal svůj odpor ke konvenčnímu náboženskému dogmatu v knize The Silver Key (Stříbrný Klíč) a stejně opovržlivě pohlížel na ty, kteří odmítajíce náboženství podlehli sporné náhražce - jinak řečeno lidové představě o čarodějnictví. Pojem uctívání "per se" je z mýtů Cthulhu zcela jasně odstraněn. Nyarlathotep, Shub-Niggu-rath, Yog-Sothoth a Cthulhu- těm všem je
vzdáván hold na velmi zvláštních oslavách, avšak jejich vztah ke svým stoupencům je vztahem učitele ke studentům. Při srovnání popisu Lovecraftovské ceremonie s křesťanskou mší nebo Voodoo obřadem je okamžitě jasné, že element
patolízalslví je definitivně odsouzen jako slabomyslný. Lovecraft, podobně jako Miltonův Satan, volí raději vládu v Pekle než posluhování v Nebi. Jeho kreatury nejsou nikdy nezvratnými stereotypy dobra nebo zla; neustále váhají mezi
dobročinností a krutostí. Respektují poznání, pro které se hlavní hrdina každého příběhu zřekne obezřetnosti. Kritikové, kteří považují Staré Bytosti buď za aristotelovské elementy -nebo za kolektivní působení nenávisti, kterou musí člověk
zničit, jestliže má existovat - tím prokazují šosácké sklony. Lovecraft, i kdyby toleroval podobné rozbory, jim těžko mohl imponovat. Za předpokladu, že Lovecraft by! obhájcem Satanské amorálky, co tedy bylo obsahem rituálu uctívajícího Innsmouth, R'lyeh nebo Leng ? Ve své práci pouze občas proniká až k zlověstné Unii některých "bezejmenných obřadů" nebo "nepopsatelných orgií" oslavujících fantastická zjevení uprostřed sirnatých světélkujících jeskyní a dějících plísní nebo u titánských monolitů vzrušujícího vzezření. Možná se domníval, že záměrně zdrženlivé vyjadřování daleko působivěji uvolní představivost jeho čtenářů, avšak jedno je zcela jasné - že on sám byl ovlivněn zcela reálným zdrojem. Zda své zdroje inspirací vědomě uznával a připouštěl anebo zda měly význam "psychického
vstřebání1', se může člověk již jen dohadovat. Není žádných pochyb o tom, že Lovecraft velice dobře znal "bezejmenné" obřady, protože narážky v jeho povídkách jsou často identické se skutečným ceremoniálním postupem a názvoslovím, zvláště u těch novějších vykonávaných koncem minulého století. Lovecraftovy Innsmouthy a Arkhaniy mají své protějšky v přímořských vesničkách á opuštěných pobřežních oblastech na celém světě a člověk jistě pochopí, proč použil následujících míst: Lanďs End část San Francisca; Mendocino na pobřeží Severní Kalifornie; od Hemptonu k Montauku v New Yorku; mezi Folkestonem a Doverem u anglického kanálu; Cornish, západní pobřeží Exmouthu a nespočet dalších míst podél pobřeží Británie a Francie. Seznam by byl nekonečný. Tam, kde se lidé postaví na konec země a zamyslí se jak přeplout moře, mísí se strach i touha v jejich srdcích, tam existuje lákání Cthulhu. Kterékoli pobřežní naftové vrty neboli "Texaské věže" jsou potencionální oltáře
pro Děti Vodní Hlubiny. Lovecraft patrně vytvořil monstra odpovídající stovkám Pickmanových obrazů - úžasného symbolistického malíře kolem roku 1890 - vsazená do scénáře dvacátého století. Jeho fantazie mohla být uvědomělou projekcí myšlenky,
kterou tak výmluvně vyjádři! Charles Lamb ve své knize "Čarování a jiná noční nebezpečí "Gorgony, Hydry a Chiméry se v pověrčivém mozku vytváří samy - byly však již předtím. Jsou to kopie. Vzory a prototypy jsou v nás a věčné".
Člověk se nemůže ubránit přemýšlení nad reálnou možností povzbuzenou fantazií - že Staré Bytosti jsou děsivé přízraky budoucí lidské mentality. Výsledkem takovýchto úvah je i to, že jsou zde prezentovány "Ceremoniál Devíti Úhlů" a 'Volání ke Cthulhu". Nutno zdůraznit jednu eventualitu: některá nejasná vyjádření jsou téměř beznadějně zapomenuta. Pokud jde o vyslovování, není lingvinisticky známo. Překlad odpovídá tomu, co současné metody dovolují.