NOC NA... I.

NOC NA LYSÉ HOŘE POCTA ČORTOVI.
O kolik víc je člověku dražší malý kousek chleba než velká loď ! Ale kolik peněz je zapotřebí na velkou loď! On to dovede pochopit, nechť je mu to tedy vysvětleno! - Rasputin - Jen pár vědců se zabývalo existencí uctívání Ďábla v Rusku, které bylo po tisíciletí i se svou pohanskou duší uvrženo do područí, Ortodoxní Církve. A jestliže taková ulička byla položena, odpověď byla vždy stejná, buď černá magie v
Rusku vůbec neexistovala, nebo byla zahalena pláštíkem eufemismu. Druhá možnost je určitě správnější. Neexistuje jiná kultura, která by byla více prodchnuta temnými silami než Slovanská, ta všeobecně; ale Ruská obzvlášť. Podíl Satanských tvorů a postav, daleko přesáhnul odvyklé množství. Na rozdíl od jiných náboženství nebo
mytologií, kde se lidé temných sil stranili, Ruští ďáblové byli uctíváni s velkou úctou / nebo potěšením. Z tohoto důvodu křesťanská církev velice obtížně a dlouho bojovala s Ďáblem v jeho Východních rituálech. Úporné přetrvávání Satana, zvláště mezi mužiky (sedláky), v ranném období ruského ortodoxního náboženství tedy vyžadovalo oprášení starých bohů vyrobených známou technikou římsko-křesťanského srovnání nesrovnatelného. Možnost zapudit staré ruské bohy jednoduchou přeměnou v ďábly (z počátku ve velmi hodné ďábly), nahradili křesťanští političtí činitelé vlastním přizpůsobením Satana na jakýsi druh nádoby zlých sil. Staří ruští bohové byli
zbaveni různých nástrojů, kterými mohly způsobovat potíže, a byli vybaveni neškodnými úlohami, byla stanovena údobí, během kterých mohli být uctíváni nějakým běžným neškodným způsobem. A někteří byli násilně "zapomenuti".
-Perun, impozantní postava, který Martovským vzhledem dodával sílu a moc bojovníkům v poli, vládnul hromům a bleskům, kterými si bojovníky zavazoval. Jeho přítel Volos, chlupatý tvor, byl zase bohem zvířat. Jeho supící hřebci a řvoucí tygři dodávali inspiraci svým dvounohým bratrům. Jemní Křesťané mu zabavili jeho vůz a obdarovali jej otáčením mlýnského kola. Jeho poslední zbývající oltář byl rozbit a vržen do Dněpru v roce 988, když se Kyjevský Kníže Vladimír rozhodnul obrátit k Byzantské Ortodoxii. Volos utrpěl urážku na cti tím, že byl změněn v obhroublého
hlídače, obyčejného pastevce a bylo mu přiděleno nové jméno, St. Vlas.
Vlk, král Vlkodlak, byl zosobněním magie a v určité době byl ruskými pohany povoláván k ochraně jejich země. Kult Kupala uctíval magickou sílu vody. Kapradí bylo u stoupenců Kupaly posvátné, tak jako u Jezidiů byl posvátný páv.
Dokázalo zvyšovat bohatství, krásu žen a moudrost. Kult larilo zaniknul teprve až v osmnáctém století, kdy jej zrušil svým nařízením biskup voroněžský. Tento kult se
zabýval pořádáním veselic a "Satanských Her". larilo, který byl obdobou Pana, zajišťoval plodnost a úrodnost a obzvláště byl uctíván během jarního setí.
Zora, patronka bojovníků, doprovázela na svém černém koni Peruna a nabízela ochranu a neviditelnost pod svým dlouhým pláštěm, když se vznášela ve větru - ve větru, který zajišťoval Stribog, jenž patřil mezi hrozivá božstva. Je tedy vidět, že dualistické zásady tak samozřejmě prezentované v ruské mytologii zcela jasně převažovaly dávno před křesťanstvím. Bohem temnot je Čornibog. Bílý Bůh, Bjelobog (mimochodem nepřítel Černého Boha ; oba byli pokládáni za nezbytné), nalezl velkou přízeň na Bílé Rusi (oblast Běloruska), kde jeho ušlechtilé vlastnosti -(pomáhal zbloudilým poutníkům a sedlákům při jejich polních pracích)- byly velmi vítány. Jak se dalo očekávat, křesťané pracovali přesčas na potírání všech těchto pověr, čímž bylo zdůrazněno dvojí. Hloupost mužika uctívajícího dobré staré ďábly a výchova ke smrtelné hrůze z různých temných sil. Takovýmto jemným přikrytím křesťanským pláštíkem byly tedy vymezeny hranice Satanského podzemí vyvíjejícímu se v Rusku. Ti, kdož vstupovali do těchto sekt, byli vedení buď svým citem (učedníci), nebo citem a rozumem (vůdci). Během devatenáctého století dosáhla náboženská upjatost vrcholu a prakticky celé Rusko přilnulo k Ortodoxní Církvi.
Avšak Staří Bohové připravují nástroj odvety: "Boží" lidé se projevili, tak jako v ostatních zemích, jako opravdoví lotři, jsou však tak nasáknutí svým svatým pokrytectvím, že ani nejsou schopni si představit vlastní zánik, Bahnem "dobra" občas probleskne jiskřička volno-myšlenkářské hříšnosti. Toto blýskání udrželo Staré Bohy při životě. Známé erotické náboženské sekty, vznikající v Rusku během osmnáctého a devatenáctého století, opovrhovaly převažujícím Ortodoxním prostředím. Evidentně to dokazovalo to, že byly vedeny lidmi, kteří velice dobře předvídali, praktikovali a cílů dosahovali v první řadě jako Satanisté. Více než cokoliv jiného to dokázala sekta Khlystů. Její moudří členové pochopili, že vášeň vždy zvítězí. Na první pohled vypadalo ""svaté" ospravedlňování chtíče a života prováděné knězi Khlysty, jako pokrytectví. Bylo to ovšem čistě pragmatické, jestliže člověk pochopí náboženské
klima. ktéré vládlo v Rusku za cara. Ruské protějšky náboženství byly vždy známy jako smyslné a citově protichůdné. Extravagance v rituálu vždy pevně prosazovala role podstatné pro Rusy. A velice často byla Západem přijímána představa řvoucí opilecké orgie. následované lítostivým a sklíčeným pokáním. Kde vznikli a odkud se vlastně vzali Khtystové ? Poprvé se objevili v Rusku zhruba ve stejné době jako jejich
nepřátelští "odloučení" bratři Skopci, neboli "kastráti", (asi roku 1500). Jejich rituál také obsahoval různé cizozemské úpravy. Vykonávali obřady ve jménu skutcích takových starobylých bohů a předkřesťanských božstev, jako například Rusalka a larilo, kteří byli zosobněním vášně a chtíče, a Domovoye, neboli ducha domu. Khlystové vyvolávali jak biblické bohy rozkoše, tak i temnot ale i zapomenuté démony jako byl Balaam anebo perské božstvo Kors. Rituál těchto "hledačů radosti" ve svých obratech a různém kličkování následovaném šíleným sexuálním uvolněním, byl prakticky nerozeznatelným od sexuálně vzrušujícího tancování dervišů.
Nepochybně silným důkazem vlivu cizozemských sekt na Khlysty, bylo jejich dogma "pokání skrze hřích" -které vypovídá o tom, že pohlavní styk s "božstvem" nebo vyvoleným člověkem (člověkem ve kterém je bůh nebo plamen boží), může hřích zničit nebo jej změnit na ctnost. Toto dogma však bylo pouze nepatrnou odměnou původní nauky, kterou hlásalo Bratrstvo Svobodného Ducha ve Francii, Německu a Československu v patnáctém a šestnáctém století. Bratrstvo Svobodného Ducha byli odpadlíci vyvržení z lůna své Matky Římské Církve. Tito odpadlíci učili, že uvnitř
každé lidské bytosti přebývá malá boží jiskřička (Fúnklein). Věřili, že prosté uznání této magické podstaty uvnitř každého člověka, postačuje k osvobození člověka od různých omezení ať již společenských, sexuálních nebo intelektuálních.
Rus byl po celou historii velice ovlivnitelný a tudíž někdy donkichotský. A odmítnutím současného mýtu beztřídnosti si může lehce najít své postavení a zůstat v něm nadále spokojený. Nauka "malé jiskřičky" ledy velice vyhovovala Ruské "duši". Namísto padesáti malých bohů, představujících božstvo - jeden lidský vůdce, který se stane božstvem. Tomuto mistrovi nebo vůdci, se klaní všichni s hlubokou úctou. Stal se jedinou bytostí, která by je mohla zbavit hříchu. Současně s tím se začne měnit ortodoxní liturgický model a vytrvalý protiproud se mění v rituály.
S tímto fenoménem je spojován hlavně Ruský Mistr a vhodný ničema, Grigorij Jefimovič Rasputin, "Šílený Mnich". Silou své osobnosti a zaříkáváním poněkud pochybného kalibru dokázal utišovat carevičovy záchvaty krvácení a tím si
získal přízeň carova dvora. Khlystové získali mnoho na své proslulosti údajným spojením, které měli s Rasputinem. I když o něm bylo napsáno mnoho knih, tak pouze jedna - od Colina Wilsona - podává pravdivý obraz této osoby. Jeho hluboký a pravdivý popis dotvrzuje ještě vydání vzpomínek Rasputinovy dcery Marie. Velikost Rasputinovy posedlé vůle se jednou stane velkým předmětem zkoumání. Byl •typem velikosti člověka, která posunula dopředu lidský vývoj.
Ti kdož pozorovali Rasputinovu velikost, nechápali prostředky, kterými ji dosáhnul a které u nich vzbuzovaly utrpení nad svou vlastní neschopností. A protože Rasputin používal tento vnitřní mechanismus, jakýsi vestavěný "ukazatel neschopnosti", získal si tak mnoho nepřátel a současně mnoho patolízalů. Nutno zdůraznit, že osoby, které Rasputin přivedl do Petrohradu a uvedl ke dvoru, nebyli žádní ubozí a slabí okultisté,
nýbrž prominentní příslušníci Církevní aristokracie a městské inteligence.
Jak diletanti, tak i svatouškáři (obzvláště Jan Kronštandský) jej zdravili jako svatého muže s Božskou mocí, uznávali jeho výstřední sklony a jeho moc vzkvétala. (Hned po jeho smrti jej všichni tito odsoudili jako ďábla.) Tvrdilo se, že z jeho rtů vycházela namodralá záře. Byla mu přisuzována tajemná schopnost vnímat myšlenky a skryté pocity ostatních. Bylo to potvrzeno i jeho vlastními slovy, kterými také vyvracel výroky svých pomlouvačů, kteří často zahrnovali do výčtu jeho "vad" také zlodějnu. Jeho dcera Marie vzpomíná, jak říkával: "Nikdy bych se neodvážil tajně sebrat nebo
ukrást sebemenší věc. Věřil jsem, že by na mě každý poznal, že jsem něco ukradl, tak jako já jsem poznal, když někdo z mých kamarádů něco ukradl."
Jeho úspěchy v léčení byly uznávány a velice známé, nicméně jeho metody již ne, protože Rasputin nepoužíval obvyklých šamanských metod věřících uzdravovačů. Jeho údajně zhýralý a chlípný život, se stal námětem chlípného fantazírování. Zrovna tak jeho neexistující role u Khlystů -jako vůdce - vykupitele spousty živých životů lidí. O Rasputinově politickém čachrování, nemůže být pochyb. Byl společenský a neodolatelný, avšak přirozený, chtě nechtě teatrální a nepochybně měl vysoký stupeň přirozené inteligence. Za "mimořádných nocí" roku pokračují tajemná setkání, ke kterým jsou svolávaní pouze vybraní členové, ať již šlechta nebo sedláci a jakkoli je to málo známé, tak na těchto večerech jsou dělány nepřímé narážky, ve kterých je Rasputin "rudým plamenem" anebo "velkou prací", která byla skončena.
Když byla v roce 1918 ve sklepě Ipatěvského domu popravena ruská císařovna Alexandra (dva roky po krutém zavraždění svého báťušky Jiřího), učinili vojáci unikátní objev. Během pátrání po diamantech v její pozůstalosti, spatřili na jejím živůtku párek malých zelených smaragdových draků, které jí daroval mnoho let před tím Rasputin. Byl snad ve styku s výstředním hermetickým řádem Zeleného Draka, který žil na hranicích Ruska? Existuje rovněž mnoho spekulací kolem opravdové činnosti dekadentních Khlystů.
Ústním podáním a odkazem bratrstva byl zpřístupněn následující obřad.