POUTNÍCI OHNIVÉ EPOCHY.

POUTNÍCI OHNIVÉ EPOCHY.
Cependant que persiste La splendeur a coté, Du piamage bleuté De 1'orgueil qui s'attriste D'un paon jadis vainqueur Au jardin du coeur. -Verlaine
"Moc pravdy příliš brzy", tak může znít konečné prohlášení malé skupiny kacířů, kteří přežili osmnáct století trvající perzekuce Křesťanů a Muslimů - jsou to Jezidiové.
Ze svého posvátného místa, - kterým je hrobka, ve které je pohřben jejich první vůdce Sheik Adi - dokázali Jezidiové rozšířit svou neviditelnou říši až na rozlohu kolem tří set mil. Od Středomoří, Turecka a Sýrie na jedné straně až po Kavkazské pohoří v Rusku na straně druhé. Hrobka jejich vůdce byla umístěna na Mount Lalesh, poblíž starobylého města Nineveh. Podél této trasy stávalo sedm věží -Satanovy Věže - (Ziarahs), šest z nich mělo podobu trapezoidu a jedna "hlavní" na Mount Lalesh, měla podobu hrotu, špičky flétny. Vrchol každé věže byl zakončen briliantovým signálním reflektorem. Věž byla vlastně jakousi "elektrárnou", odkud mohl Satanský kouzelník paprskem vysílat svou vůli k "potomkům Adama" a ovlivňovat lidské události ve venkovním světě.
Jako Pozorovatelé - padlí andělé z Knihy Enoch -tvrdili Jezidiové, že jsou potomci Azazela. Jezidiové věřili v doplněk příběhu Luciferova - jinak řečeno - pyšně snášeného vyhnanství. Tak jako legendární izraelské kmeny, byli Jezidiové v
důsledku nepřekonatelných rozporů vytrženi ze svých kořenů a pocítili silnou opodstatněnost a smysl svého unikátního odkazu, za který byli teologicky izolováni od ostatních kmenů. Vzhledem ke svým racionálním základům není Jezidiovská legenda již tak fantaskní. Nepřímo poukazuje na stvoření prvního mužského a ženského příslušníka kmene na principech později popsaných Paracelsem při vytváření homunkula - totiž, zapouzdření spermie do obalu, který je nošen v těle a bere na sebe lidskou embryonickou podobu. Jezidiové zajistili spojení mezi Egyptem, Východní Evropou a Tibetem. Jazykem Jezidiů byla Kurdština - znějící podobně jako Enochiánština, tímto jazykem údajně mluvili Pozorovatelé.
Krátce před tím, než zemřel Sheik Adi v roce 1163, (plným jménem: Saraf-ad-Din Abu-1-Fadail, Adi ben Musa-rif ben Ismael ben Mousa ben Marwan ben Ali-Hassan ben Marwan), nadiktoval to, co se stalo jedním z nejlegendárnějších rukopisů všech dob, Al-Jilwah (Zjevení). Al-Jilwah kombinovaná s Mashaf Res, která byla sestavená v následujícím století, se stala známou jako Black Book (Černá Kniha), Je to dílo, ve kterém Satan promlouvá ke svým lidem. Černá Kniha neobsahuje pouze krédo Jezidiů, ale rovněž i jejich obřady. Jezidiové vcházeli do svých chrámů skrze portály, na nichž byly obrazy lva, hada, dvousečná sekera, člověk, hřeben, nůžky a zrcadlo. Lev představoval sílu a nadvládu; had plození; sekyra možnost dobra a zla; člověk boha; hřeben, nůžky a zrcadlo představovaly pýchu. Ale větším než symbol pýchy byl symbol stvořený Satanem pro Jezidijskou liturgii - páv. Protože nemohli vyslovovat slovo Satan (Shai-tan) z obav před perzekucemi, používali jméno Melek
Taus (Páví Král). Riziko perzekucí bylo tak velké, že všechna slova, která zněla podobně jako Satan, byla zakázána. Zbytek Jezidíovské kultury, který přetrval dodnes, se nesetkal, jak se dalo očekávat, pouze s plačtivým "pochopením", ale co je horší, sami se pokusili natřít své náboženství na bílo a popírají, že by kdy uctívali Ďábla. Po osmnácti stoletích již neškodí nikomu, starají se o své obchody, a dle vlastního přesvědčení dosahují uznání jako odporný charitativní spolek, uznaný teology - a to vše navzdory tomu, že rukou pokryteckých farizejů byly vykonány rozsáhlé masakry
jejich mužů, žen a dětí. A nyní je blahoslavně prohlašováno, že Jezidiové byli "opravdu ušlechtilí a vysoce morální lidé" a tudíž skutečně nemohli uctívat Ďábla.! Je těžší než cokoli jiného, stanovit počátek této jejich lhostejnosti!
Vždy nejdůležitější v každém uskutečněném Jezídijském rituálu, byla mosazná figurka páva (nazývaná sanjak), která byla přinesena z tajného místa knězem a umístěna v chrámu. Páv stál na podstavci, kolem kterého stříkala voda, dopadající do malé tůňky. Sloužil jako relikviář a ikona a k němu směřovaly všechny pocty. Voda údajně proudila z podzemního pramene který vytékal z podzemních dutin, ústících pod každou Satanovu Věž. Původní název těchto proudů byl znám Islámu jako zázračný Zamzam. Dutiny údajně končily u sídla Mistrů -Schamballah (Carcosa).
Aby jste si utvořili lepší přehled, tak kromě vlastních Jezidiovských přesvědčení týkajících se dutin a Satanových Věží, jsou zde uvedeny i domněnky. Již dávno se myslelo, že Věže nevymezují území Jezidiů, ale až teprve objevení těchto neuznávaných staveb v různých částech světa i když různých konstrukcí dokázalo, že každá slouží jako povrchový maják pro vstup (ať již alegorický nebo jiný), do podzemního světa, Tudíž se předpokládá, že Jezidijské Věže a Satanský vliv, který obsahovaly, se stal mikrokosmem dalekosáhlé ovládací sítě.
"Klany" Jezidiů byly následující: Sheikanové na Mount Lalesh; Sinjarové (Orlí hnízdo) v Kurdistánu; Hali-tiyehové v Turecku; Malliyehové ve Středomoří; Sarahdarove v Gruzii a jižním Rusku; Lepchové v indii a Tibetu; a Kotcharové,
kteří tak jako Beduíni kočovali na neohraničeném území. Jezidiovská definice Boha byla zcela jasně Satanská. Stěžejní myšlenka řecké filozofie, že Bůh je existencí absolutna a dokonalosti sám v sobě, nezměnitelné, mimo čas a prostor, v Jezidiovské teologii neexistuje. Rovněž tak odmítali teokratický židovský' koncept Jehovy a Mohamedánského Boha - absolutního vládce. Představa charakteristická pro
Křesťany, že Bůh je totéž co Kristus, byla absolutně odmítána. Jestliže existovala nějaká podobnost osobitého projevu Boha, bylo tomu skrze Satana, který učil a vedl Jezidie k pochopení mnohostranných principů Stvoření, stejně jako Platónská myšlenka, že Absolutno bylo samo o sobě transcendentálním stavem. Tato koncepce "Boha" byla v podstatě názorově přijata a ještě více rozvinuta Satanisty. Modlení bylo striktně Satanskou tradicí zakázáno. Každodenní vyjadřování víry bylo označováno za "recitování". Pár nezasvěcenců někdy proniklo do svatostánků Jezidiů. Byly to opravdu vzácné výjimky během staletí a naneštěstí byla již sekta na cestě k zániku, i když ještě aktivně organizovaná. Málokdo spatřil posvátné pávy nebo rukopis Černé
Knihy, protože obojí bylo pečlivě střeženo před potomky Adama, jehož potomstvo zaplnilo svět bezmyšlenkovitou hmotou. Kromě originálu existují jenom čtyři texty Černé Knihy. Jeden je v arabštině (Jmenuje se Carshuni text), dva jsou psány v aramejštině (ve francouzském a italském překladu) a Církev Satanova překládá text přeložený z arabštiny, z Duad as-Saigova rukopisu, který přeložil Isia Joseph. Československá Církev Satanova nyní přináší český překlad.
Na začátku roku 1920 se spisovatel Wiliiam Seabrook odvážně pustil do pouště, vyšplhal na Mount Lalesh. Svou cestu zaznamenal v knize Dobrodružství v Arábii s objektivitou, která dokazuje jaký to byl statečný avšak citlivý člověk. V době, kdy bylo módní v literatuře řezat do Ďábla bez ohledu k jeho vlastnostem, byla Seabrooková náklonnost k Satanovi zřejmá v každém jeho dne, jako by to byl Bierce, Shaw, Twain nebo Wells. Byl jedním z mála nezasvěcenců, který poprvé v historii Jezidiů projevil sympatie k jejich Ďáblovi.
Nyní již jsou Jezidiové pohlceni z velké části světem "těch venku", ale jejich vliv dosáhl úspěchu. Tento vliv se projevil v celém podzemním údobí Satanismu, ve všech tajných bratrstvech od dob Templářských Rytířů a v nespočetných literárních dílech. A nyní, poté co se tragický epos Jezidiů stal historií, je již možné svobodně pronést to "Tajemné Jméno".