CHARITKY.

CHARITKY.
Charitky (latinsky Gratiae) byly v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (podle jiné verze dcery boha slunce Hélia a najády Aigly). Byly to bohyně půvabu a krásy. Byly tři:

Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že byla Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
Thaleia – „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“

Známa jsou i další jména:
Charis – manželka boha ohně Héfaista
Pásithea – stala se manželkou boha spánku Hypna
Kléta a Faenna – byly uctívané ve Spartě
Thalló, Auxó a Hégemoné – byly uctívané v Athénách

Charitky byly půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytovaly mnohá dobrodiní. Téměř vždy byly ve společnosti jiných bohů, zejména Afrodíty, Dionýsa, Apollóna a Múz. Ochraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění.

Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, např. v Orchomenu. Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:

    Vždy ve trojici – jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
    Drží se vždy za ruce – dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
    Vyjadřují radost – tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
    Jsou mladé – vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
    Mají průsvitné roucho – dobrodiní se nebojí pohledu